Prim

Po cestě odněkud někam za výlohou Veteš-bazar. Sice se trochu předchází, ale tikají neodolatelně. Primky made in Czechoslovakia.

Řídíte se dle Chronosu, či je pro Vás určující spíš Kairos?A co hraje ve vaší skříni momentálně prim?

Ist Das Seide?

Kamarádi se mi trochu smějou, ale moje hedvábná halenka s růžičkama mi rozumí. A kvete mi ucho, kdo je víc!

Jihočechy

Rejpat se v záhoncích je ozdravný, jen mě teď loupe v kříži. Můj muž tam vždycky zmužní v těch pocákánejch džínách, starejch keckách a slamáku po dědovi. Ulice prázdný a z voken visí prádlo a nedělní radiožurnál. Ve vlaku mezi trempama. Slečna studovala celou hodinu a třicetšest minut atlas oblaků a mračen. Možná se tam přestěhuju. A možná najdou v Jordánu leteckou pumu z druhý světový. Já našla jen starou botu a pár flašek vod vodky Amundsen.

Víte?

Neumění

Zalíjte mě indigem a pruskou modří.

*

. Přeju Vám inspirativní víkend.

*

*vintage umění*

Šlape to

Hodinové prázdniny uprostřed rozpáleného města. Vřele doporučuju, nejlépe v kombinaci s višňovou Diarumkou a chlazenou citronádou. Aneb kouzla Prahy nejsou jen pro turisty. Aneb chtěla jsem na labuť, ale vyfoukli mi jí. Aneb potkali jsme opravdovou i s malými labuťátky. A byly krásný, né ošklivý.

Šlapete?

Mantra

Posbíráno v sekáči za poslední dobu. Jednoduchost a detail jsou má aktuální mantra. Ta sukně je dokonalá. Na okně mám zahrádečku. Oregáno a bazalku dávám do bramborovýho salátu a mátu do citronády. A ta kabelka je úplně rocková, s krajkovým bleskem. Spálila jsem si kolena na šlapadle. Čtu Patti Smith a mám chuť vyrábět náramky a náhrdelníky z kůžiček a peříček, jako to dělala ona. Myslim si, že jsou prázdniny. Myslim si, že móda je umění. Myslim si, že nutně potřebuju číst úplně jiný věci, než učebnice a dělat úplně jiný věci, než střídavě chodit do práce, druhý práce a školy.

A co si myslíte Vy?

intermezzo

Mezi bloky domů se nese vůně čerstvě vypranýho prádla. Ještě ho nevidím a už tuším, jak se na sňůře třepotají prostěradla a trenýrky.

inspirace

Aktuální platonická láska a tip od Vážky.

*

Malý příběh.

Domek

My holky co spolu kamarádíme. A domek. Malej. Řadovej. Prvorepublikovej. S krásnejma kličkama. Špaletový okna. Šatny a niky. Výklenky a dvířka. Zahrádka jako na dlani. Původní dlažba. Schodiště s elegantními oblouky. Mezi okny rolety. Zimní zahrada. Zázrak a krása stavěná pro chudý lid.
Když se něco dělá dobře, zůstane to dobré navěky. Tohle platí v architektůře i všude jinde. Škoda, že to lidi nevědí. Sláva prvorepublikovým architektům, čistým formám funkcionalismu a důrazu na detail a řemeslné zpracování.

*

V pátek mi bylo bídně a v pondělí ještě bídněji. Dny mezi tím se rozehráli v aprílových náladách a střídali je jako počasí venku. Skoro jsme nejdřív nedojely. Tři holky a jedno starý auto. Taky jsme si vzpomněly, že nemáme dálniční známku. Na dálnici. Spali jsme ve starý secesní vile. Matrace poskládaný po podlaze původní kuchyně a vyplňující prostor od rohu do rohu. A když se otevřely dveře do špajzu, bylo to na chvilku jako za starejch časů. Ráno jsme šli na horu Tábor. Křížovou cestou až k hořickejm trubičkám a nepovedenýmu kapučínu v liduprázdný restauraci místní rozhledny. Z nebe padal led a diamanty a flitry plesovejch šatů.
Že prej jsme rytíři kulatýho stolu. Chvilkama jo, ale někdy jsme spíš rozhádaný stádečko ovcí, věčně se točící každá ve svý ohrádce. Obešli jsme louky. I pingpongovej stůl uprostřed lesního paloučku. Vypadalo to tam, že si choděj zahrát pinčus víly. Večer pohádka, z který jsem stihla jenom začátek a netušim, jak to s alabastrovou ručkou dopadlo.
V neděli vejce. Bavilo. Kluci pletli pomlázky. V pondělí nás přišli omladit. A nejvíc štípala ta jeho, asi že měl dojem že může, když jsem jeho.

Let me be your Valentine

Nebo možná spíš Tvůj Apríl. Uvidíme večer.

*

Poslední dobou se mi nejlepší zdají ty, které vypadají, že neumím zaostřit.