neděle 27. listopadu 2016

Čtenářský deník


Tento podzim byl plodný. Říjnový knižní čtvrtek a čeští autoři. Několik mlsných podvečerů v ušáku.
Nový Hakl (Umina verze) teprve čerstvě osahán. A pokud se vám zdá, že je to samá místní pakáž, a chybí tu světovost, tak se těšte spolu se mnou na prvního prosince, vychází totiž nová kniha mojí oblíbené polské autorky Olgy Tokarczukové, Knihy Jakubovy.

"Hnán pýchou, jež posedává každého, kdo ve svém oboru dosáhl mistrovství, pokoušel se vypálit na kořalku i věci nehmotné; let ptáků na obloze, podobný hranám neviditelného krystalu, větrem přiváté útržky písně dívek daleko na poli nebo hořkou vůni prachu zvednutou letním deštěm, a byl děsně zklamaný, když se mu to při vší snaze nepovedlo. Zato se naučil vytěžit i z prohry něco dobrého. V tomto případě pochopení, že dovednostem každého smrtelníka byly vyměřeny hranice, které nemůže překročit. Neboť všemohoucí smí být jedině ten, kdo může nést důsledky svých činů na věky věků."
(Petr Stančík: ANDĚLÍ VEJCE)

A ještě tip na dlouhé zimní večery.



Ps: V "předadventním kalendáři" jsem vyhrála adventní věnec trochu jinak od Zahrady na niti, radost veliká, a polštář Hacuboku z mýho dvacátýho okýnka zase vyhrává ZUZU a její rozněžnění nad ilustrovanou veverkou a klubajícími se dětmi. Doufám, že taky potěší. Jdu psát email.

středa 23. listopadu 2016

Okýnko č. 20


Okýnko č. 20 "Předadventního" kalendáře. A vypadl na vás polštář Hacuboku místo čokoládičky. Sladkej ale je. Světle šedá s růžovou. A autorský sítotisk "Kroupy". Pro něžné typy. A to jsme vlastně všichni ne? Alespoň občas.

Pokud ho chcete, včetně péřové výplně a cesty poštou až za vámi:

* napište mi do komentářů kontakt na vás, a jestli chcete, i co vás poslední dobou rozněžnilo a jestli si polštář přejete pro sebe nebo ho chcete někomu darovat
* budu ráda za laik na Hacuboku Facebooku (pokud ho máte)

Výherce vylosuju v neděli 27.11. a vyhlásím na facebooku.



neděle 20. listopadu 2016

Nafrněná a Překvapená

Velký holky už Ježíškovi nepíšou. Musí se hádat a domýšlet a vciťovat. Já hádám ráda. Baví mě vymýšlet dárky pro své milé, řešit co se jim hodí, jak to zabalit, kde na to vzít (poslední dobou jedeme skládání se na jeden eňo ňuňo dárek v okruhu kamarádů). Užívám si to a myslím, že se často trefím. Ale je pravda, že mám fajn obdarovávané, kteří nejsou nafrněný.

Já nafrněná jsem. A jsou věci, které přes práh bytu, na sebe nebo okolo sebe, prostě nevezmu. Nejde to. Fakt. Muž začíná vypadat poplašeně a nesystematicky sonduje. Jenže já jsem nafrněná a ještě chci bejt překvapená. Příjemně. Tak nepovím. Ale vám jo. Jestli máte doma někoho jako já a máte ho i přes to všechno rádi, pár mých lásek/materiální obžérství :


Vlněné koberce Pastva od Durchduo, které jsou vyrobené v Čechách z místní vlny. (hodiny od nich jsou taky skvělý)


Květinové předplatné nebo poukázka na kytku od Loukykvět.


Něco na krk od Cetky.


Lněné povlečení Vydra a Volkmer. (nebo alespoň jeden polštářek, vzhledem k cenám lnu)


 Dóza Ema Mamisu. (a vlastně cokoliv od nich)


Konvice Hario (nebo káva z dobrý pražírny)



A tahle halenka od Jakoby.


Můj poslední tip jsou Ponožky od babičky, které můžete koupit tady.

pátek 11. listopadu 2016

Škaredá středa

Poslední dobou váhám nad tím, co zaznamenat. Váhat se nesmí. Prováhané ztrácí kouzlo okamžiku a i když se v dobře promyšlených příspěvcích najde míň pravopisnejch chyb a emocionálních hnutí, taky mě mnohem míň baví.

Pokud by cynismus a patos byly dva protiklady na jedný přímce nazírání na svět, byla bych určitě mnohem blíž patosu. Třicet let zkušeností se světem možná trochu oklepalo třpytky z pohádkovejch ideálu mýho pojetí světa, ale v podstatě se od tý sedmiletý holčičky až tak moc neliším. Mám za to, že svět je v podstatě dobrej. A věřím tomu, že lidi jsou v podstatě dobrý.

Nemám ráda konspirační teorie. Moje okolí je občas v různých formách rozvíjí a americký volby jsou ideálním momentem vrátit se k teoriím o skrytých mocných tahajících za provázky všeho dění, včetně politiků a vládců světa, o prohnilosti všech, o sehraných převratech a změnách jen pro změnu. Tyhle konspirační teorie mi berou sílu. Berou mi víru. Berou mi chuť být dobrým člověkem v dobrym světě. A mám pocit, že nám všem berou zásadní ideály. Možná mnohem víc, než samotný fakt, jak ty volby dopadly.

Kdyby mi bylo sedm, dost by mě mrzelo, potkat se místo ideálů s vševědoucím a vševidoucím teoretikem. Protože jestli mi pohádky v dětství něco daly, tak je to především přesvědčení, že když se vstane z pece a něco začně dělat, tak to nakonec dobře dopadne. Někdy zahrnujíce i proces s drakem a hledáním tý správný cesty. Ve třiceti mě to mrzí taky, ale mám pocit, že si můžu vybrat. A i když otrávená a zpruzelá, stejně si vybírám nějak se přidržet ideálů, který vypadaj jako z jinýho světa a ta moje malá cynická část občas šlápne do hovna v něm se prohánějících jednorožců.

Mimochodem doufám, že nerovnováha vítající zlatý prase a loučící se se zlatým hochem se brzy nějak vyrovná. Dobrou cestu.



S tím patosem jsem vás varovala hned na začátku!

čtvrtek 3. listopadu 2016

Předadventní kalendář

Markéta je děsně akční. Aby se u rekonstrukce domu, výchovy dětí, publikování diy návodů a výroby seversky laděných bytových doplňků nenudila, vymyslela listopadového ježíška.

Od 4. listopadu bude na 23. jejích oblíbených blozích probíhat "předadventní" obdarovávání a vám by se tak mohl domů dostat nějaký dárek pod stromeček už během listopadu. A je úplně jedno, jestli si ho necháte pro sebe nebo schováte na Vánoce někomu dalšímu.

Na www.tamarki.cz tak od zítřka najdete každý den příspěvek představující jeden z blogů a zároveň odkaz na soutěžní článek na něm. Kromě toho se sama stane 24. účastnicí a jedním z dárků bude i její autorské povlečení Flow.


Já, ač taky Markéta, zase tak akční nejsem. Ale ráda se přidám. Od 23. listopadu si pro jeden dárek můžete přijít i sem. A bude to polštář Hacuboku z mé dílny. Jaký konkrétně se nechte překvapit.

Užijte si otevírání pomyslných okýnek tohohle "předadventního" kalendáře.

úterý 1. listopadu 2016

Dokonalost kruhu


Nový síto je láska. Dobře vybrat. Zavolat Martinovi. Pak trochu pochybovat a bloudit Vršovicema. A nakonec tisk. Na tři barvy mého podzimu. V podstatě samá šedá, ale každá jinak.

Napsali mi z Fleru, že jako dobrý a chtějí rozhovor a fotky. Jestli vás zajímají moje tři minuty slávy a upocené odpovědi na otázky typu "Co je Váš největší sen?" tak můžete číst tady. A za fotky k němu díky Soně.

 
 




pondělí 31. října 2016

Doma





Je vymalováno. Síly na změny sbíráme většinou celý rok. A podzimem vrcholí. Bělost stěn příjemně nahrazuje světlo dlouhých dní. A teď už zbývá jenom pár děr, hmoždinek a háčků. Snad ne až na podzim 2017.

(věšení od F-e-r-n)

středa 12. října 2016

Čtenářský deník


Když teplota venku klesne pod deset stupňů, vzdávám se ambicí na vlastní život. Kdyby to šlo, klidně bych teď pár měsíců strávila s příběhy v knihách a černým čajem. Tři z mých společníků z poslední doby, které dle mého soudu, stojí za to. 

"Život na zámečku, který se postupně před očima rozpadá, a nejsou peníze ani na nejnutnější opravy. Kamnář a další řemeslníci si nechávají vyplácet za správky grafikami, a ne ledajakými, vybírají si jako zasvěcení mezi velkými a barevnými. Na něco ale grafiky nestačí, strop na chodbě v patře musí být podepřen, aby se nezhroutil. Dny nejčastěji ozvláštňují jen cesty ke schránce, kde prsty čím dál častěji nenahmátnou nic, a pak výpravy do vesnické prodejny, podívat se, jestli konečně něco nepřivezli." (Lucie Tučková: suzanne renaud / petrkov 13)

středa 21. září 2016

Na cestě


Už jsou na cestě. K Lence a Veronice.

sobota 10. září 2016

Osuduvosti polštářů

Dva HACUBOKU polštáře, které potkala v osudu větší míra nedokonalosti, než bych chtěla. Vlastně to není vidět (károvaný má lehce vycentrovaný potisk a džínovinový malou barevnou nestejnost na látce), ale k prodeji nejsou. Tak mě napadlo, jestli jim nenajdu nový domov tady?
 
Ano, první give-away tohoto blogu. Pokud by se vám domů hodil polštář z mé dílny a netrápí vás nutkání po dokonalosti, stačí si vybrat, který z nich víc sedí vašemu obydlí a nechat mi pod článkem komentář s čímkoliv chcete, ale hlavně s vašim emailem a vybranou barevností. Příští víkend pak vylosuju dva komentáře a povlaky pošlu.

 

1. Něžné káro, má zadní stranu ze světle růžové bavlny s kapsovým zapínáním.
 

  
2. Džínovinový, má zadní stranou z indigově kostkované bavlny s kapsovým zapínáním.
 
 
 Oba dva jsou na výplň rozměru 50x50 cm a za sebe doporučuju péřovou výplň z Ikei, díky které jsou polštáře opravdu nadýchané, poskytují oporu a cena mi přijde velmi milá.

Na ty, co k prodeji jsou, se můžete podívat na hacuboku flér nebo facebook.

čtvrtek 8. září 2016

Čtenářský deník

"Skučno je ruské slovo, které se dá jen obtížně přeložit. Znamená víc než jen pustou nudu; je to duševní prázdnota, působící jako vývěva, která člověka do sebe vtahuje a vyvolává v něm neurčitý, avšak velmi intenzivní pocit tesknoty."

"A v dálce, za sněhovými poli na úbočích zvlněné končiny, se táhly černé pásy rozsáhlých lesů až k horám, tušeným v šedomodrém oparu na okraji nebeské báně jakoby z mléčného skla. Právě takové dny na sklonku zimy nejlépe odpovídaly pocitu skučno v mé duši.
Jsem bez klobouku, vlasy mám rozcuchané od větru, ale u nohou mi sedí jezevčík Max, hladký jako tuleň, a oddaně ke mně vzhlíží: můj jediný druh při hrách, můj kamarád, přítel, utěšitel, který mě možná někdy ne zcela chápal, zato mě bezvýhradně miloval a naprosto souhlasil se vším, co jsem dělal."

Gregor von Rezzori: Paměti Antisemity

úterý 6. září 2016

Srpen

Tahle spojitost s autem namířeným k jihu a jeho rostoucím úsměvem mě fascinuje. A taky někdy štve. Tu rozložitou, stále dobře naloženou krajinu jižních Čech neumím vzít za vlastní. Ale je to tam krásný, to né, že né. Cestou posloucháme Vltavu. A dáváme si párek na benzínce. Všechny tyhle cesty vypadají podobně, splývají v jednu. A jejich esence mě pak rozesmává, když nikam vyrazit nemůžu.

Za Budějicema dávají v rádiu pořad o Boženě Němcové od Radky Denemarkové. Ta se pozastavuje nad tím, proč i současní literární historici řeší, jaká byla Němcová hospodyně a matka. Přistihla jsem se, že to řeším taky. Možná né až tak u Boženy, ale spíš u sebe. Kromě velkého tématu mateřství, které se ve třiceti už ani neupejpá a rovnou defiluje, jsem v sobě taky našla hospodyni. A mám pocit, že hranice mezi tím, jestli občas umeju vanu a na stole naranžuju kytku a zakyslou úzkoprsostí hodnotící okolí podle parametrů umyté vany, vypleté předzahrádky a navařených večeří, je nebezpečně tenká. Tak si spolu s Němcovou opakuju: "...je to touha po neskonalé kráse a dobru, co nás z prachu povznáší."

Krumlov mě mine. Abych byla upřímná, uličky jsou tam až moc pozametaný a za kafe chtějí víc než Pod Lipama. To na mlejně není pozametanýho nic. První noc klepu kosu a přemýšlím, kde hledali pocit útulna v minulých stoletích. V těch stoletích, co nebyly gauče a designové merino deky a seriály, který na mě mají účinky analgetik. Že by nějaký, z nitra vycházející pocit?

sobota 6. srpna 2016

Káro

 
 
Káro a světle modrej denim. To mě chytlo. Já a polštáře oblíkáme stejnej dresscode. 





středa 3. srpna 2016

Byla svatba!

Byla svatba. A slibuju, že tohle je už úplně poslední příspěvek na blogu s touhle tématikou. Kdo už toho má plný zuby, ať to nečte a jde radši na pivo. Dávat na internety svoje svatební fotky je trošku obšírný, ale když jsem rozvážila všechny možnosti, nechala se poponést trochou té novomanželské euforie (viz. "Alespoň tohle jsem v životě zvládla", nebo "Dyť jsme to tak dlouho chystali...") a hlavně chutí ukázat je mým internetovým kámoškám (však vy víte), tak to prostě risknu i s čtenářskejma očima vsloup a hromadnym odchodem všech dekadentních intelektuálů.
 

 


 
 




Za mě nejlepší: Zmrzlina od Hlíny, káva od Flatwhite a catering Bez Ubrusu, kytky od turnovský Květérie, dokonalé fotografie od Báry a dokonale nedokonalé od Kristýny. A úplně nejlepší: pot a slzy všech našich kamarádů a rodiny, kteří perlili, zdobili, vařili, pekli, hráli na cimbály a zpívali "Love me tender" až do rána.



 
 
 
 
 
 
Ps: Ve dřevácích z Nily se výborně utíká před větrnou smrští, která se přehnala deset minut po konci obřadu a přidala tak ještě trochu vzrůša a sportovního výkonu do našeho svatebního dne.
 
BONUSOVKY:
 

 
 
 

Čtenářský deník

"Když byla smutná, vypadala jako madona, zato když se rozesmála, změnila se v anglického plnokrevníka. Alfa zářila, hned jak ji viděla u dveří. Lunu nadchla svým krásným tričkem, které jí úplně klidně půjčila, a mě si získala o hodinu později, protože se mnou šla jezdit na kolečkových bruslích, i když to vůbec neuměla.
Jen Paprsek byl chladný. Strašně se nechtěl ženit."

Tereza Boučková: Indiánský běh, Křepelice, Když milujete muže