pátek 31. prosince 2010

Muška jenom zlatá!

Zapletu si do vlasů tři zlaté mušky pro štěstí. A dnes nebudu moc polemizovat, raději stihnu ještě jedno horké kakao, než půjdu kustódovat.
A Vy. Ozdobte se taky, i kdyby jen pro vlastní potěchu. Ať se nový rok diví, co je na všude na světě krásy.

neděle 26. prosince 2010

ananas

Pozoruju skrz cizí okna barevný světýlka prozrazující nazdobený stromečky. Jsem zvědavá. Neskutečně. Zajímá mě, kdo je zdobil. Jak tam asi žijou. V pětipokojovým bytě na nábřeží, v Bohnickým paneláku, u sousedů přes ulici. Špehuju a bájim nad životy.
Co asi dělají? Mají se rádi? Čemu věří? Hledají, anebo už našli? Smysl života, princeznu/prince, zapomenutý rukavice, zatoulanou kočku.
Jedí kapra, nebo klobásy? A večeří v tom bytě vůbec někdo? A co ta stařenka, vyhlížející každý den skrz okna. Nápadníka, co se někde zapomněl, nebo druhou šanci prožít to jinak.
A na stole mi trůní ananas, jako trofej vánočních svátků.

středa 22. prosince 2010

Do teplých krajin II.


V anketě o nejlepší dárek mám letos vítěze už před nadílkou. Děkuju. A pořád si tak trochu sním, že mě vezmou sebou do teplých krajin.
Nejsem ornitolog, ale označila jsem je za jeřáby, tak by mě mohli odnést někam do japonských zahrad a já bych trávila následující měsíce popíjením čaje, malováním akvarelů rozkvetlých sakur a kaligrafií.
Mimochodem, někteří lidé mají velmi specifický dar, možná uchovaný z dob, kdy nebylo na každém rohu pět nákupních center. Je to dar, najít poklad ve veteši, antikvariátu, na Hlaváku a podobně. Jakýsi smysl jim vede ruku a oni umí rozlišit krásu zašedlou věkem a zaházenou haraburdím.
Ano, mluvím o tobě Kájo!
Jak se pozná Váš nejlepší dárek?(a nechci slyšet nic o tom, že je to ten z lásky a podobně)

pátek 17. prosince 2010

Brno




Brno. Bylo nevyhnutelné. Tak jsem jela.
Usínala jsem v autobuse a bouchala hlavou o sklo.
Blbá škola o ničem. Ale kamarádi, co jsem ulovila před mnoha a mnoha lety o mě pečovali, jako by je snad navštívila nějaká šlechtična z váženého rodu, a ne jen já, momentálně velmi obyčejná.
Děkuju.

středa 1. prosince 2010

Větev







Pokouším se zachytit atmosféru Adventu, jehož příchod mě překvapil a zaskočil. Na cestě z práce mě do tmy oslnily všechny ty svítící a zářící výlohy, a při čekání na jedničku jsem pozorovala vánoční strom tyčící se na Štrosmajeráku.
Nějak mi ty přípravy a naladění uteklo v pádícím času všednodennosti. A teď zdobím, okolí i sebe a zkouším přijít na chuť sněhu a mrazu, co nepřeje mým lehounkým kabátkům.
Potřebuju větev, abych jí natřela na bílo a ověsila starožitnejma ozdobama z vetešnictví a tím zasela trochu toho správného naladění i k nám do hnízda. Ale kde vzít v Praze větev?
Líbí se mi všechno to krajkově-sametové, ale přemýšlím, je-li to má svobodná vůle, nebo spíš rozhodnutí řetězců s oblečením?
A šednu, nebo spíš zašedám, navlékaje na sebe poslední dobou jen všechny odstíny téhlé zneuznané barvy-nebarvy. Jaké (barvy) teď nosíte vy?

čtvrtek 25. listopadu 2010

Dobrý lov



Vypadají, že je nějaká módychtivá dívka v sedmdesátých letech uložila do skříně a teď na mě vypadly. A hodně mě baví, o to víc, že jsou kořistí úspěšného sekáčového lovu.
Tak se tedy trochu vytahuju a pýřím a vy mě chvalte a vzdychejte nad nimi spolu se mnou!

pátek 19. listopadu 2010

Podle očí!

Začínám blogovou meteorologickou vlnu. Že prý nám začne zamrzat už i v Praze.
Většinu času teď trávím pohledem na líně tekoucí řeku. Skrz veliký okna Mánesa od ní táhne zima a dává tušit, že z míst za okny se brzy stane na pár měsíců nehostinný prostor.
Nemůžu mluvit, vůbec. A mluvení je teď má práce. Usmívám se, a zkouším naplnit obsah mé činnosti pohledem nemocné laně. Zatím to prochází.
Stále znovu si pokládám ty samé otázky, občas se pokouším přivést k otázkám i druhé. Překvapuje mě, jak je to těžké. Zdá se mi to, nebo dnes spousta lidí radši nic neřeší? Radši se neptají, nezkoušejí rozezvučet hlavu myšlenkou, nečtou (časopisy a upíří ságy se nepočítají), raději spokojeně tlejí v bezhybné každodennosti. A víte co. Je to na nich vidět!
Včera tam se mnou pobyl jeden kluk, alespoň hodinu, pokládal otázky, kvůli kterým jsem byla ochotná obětovat zbytky hlasu, a měl velký jasný oči, popsanej zápisník v ruce a odrbanej svetr od YSL.
A minulý týden přišel starý pán a vykresloval mi před očima Platónův svět idejí, a drbal se ve vousech a šibalsky se usmíval nad argumenty mladičké slečínky. A jedna paní mi vyprávěla o svém životě ve Švýcarsku, a jak se znovu učí česky posloucháním rádia.
A já jsem za těch pár týdnů došla k poznání, že je sakra dobře vidět, je-li někdo živoucí bytostí a jen jakýmsi fragmentem člověka přežívajícím roky a dekády v kolejích, které už před ním vyjeli jiní.
Pokusme se tvořit nové koleje, nové příběhy, nové myšlenky. Ano, bolí to. Myšlení někdy bolí sakra hodně, ale stojí to za to.

Ps: Radši mě neberte až tak vážně, možná ze mě mluví aktuálně docela vysoká teplota.

úterý 16. listopadu 2010

Moře








V neděli modř Vltavy připomínala rozvlněné moře pod Poseidonovým chrámem. Jedli jsme nanuky a nechali se chvilku unášet onou představou Řeckých prázdnin uprostřed Prahy, školního roku, práce, povinností a nevyhnutelností.

Je-li každé slovo tvořivé, měla bych být tvůrcem odpovědnějším a opatrnějším.
Tvořím Vám tedy dny, ve kterých si myšlenky dovolí ožít, čaj uchlácholí nachlazené hrtany a krásné rozhovory Vám rozpálí tváře.

čtvrtek 11. listopadu 2010

Gejša a Samuraj




Jsem Japanofil.
V Náprstkově muzeu probíhá výstava Gejša a Samuraj, kde si my, věřící na naší dávnou samurajskou existenci, příjdeme na své. V této existenci, jsem zamilována do vlasových jehlic a papírových slunečníků.

pátek 5. listopadu 2010

Dušičkově







Letos mám pocit, že místem nejdokonaleji zpodobňujícím podzim jsou Olšanské hřbitovy.
Záplavy různobarevného listí zpola zakrývají hroby, břečťan se pne po náhrobcích s drzou samozřejmostí a já cestuju časem, když míjím letopočty z předminulého století.
Všechny ty Eulalie, Josefíny a Sidónie.
Krása zániku teď ovládá celou přírodu a dává nám vychutnat i trochu melancholie s hrnkem čaje, knihou a meluzínou za oknem.

středa 3. listopadu 2010

Café Sladovský









Kdo se nebojí konců, je odměněn novým začátkem.
Náhoda a znouzecnost nás přivedli do mé nové oblíbené kavárny. Propracovaná, oku lahodící, s vtipem a nadsázkou, s úctou ke starým, kavárnám nakloněným časům, s majitelem láskyplně opečovávajícím prostor a výbornou kávou, kofolou, vineou a zázvorovou limčou.
Koho nebaví pít kávu z kelímků a nepotřebuje k vychutnání aby stála stovku, může jí zkusit najít ve Vinohradských uličkách.

pondělí 1. listopadu 2010

1.11








Na návštěvě.
Byt pro mladou aristokratku.
Dvojité dveře, křišťálové lustry, sbírky skla a porcelánu.
Starožitná křesílka a benátská zrcadla.
Někdy si na ní hraju. Červením rtíky a ladím starožitné kabelčičky.
Občas se zapomínám a kleju, nemám výchování a vystupování, kňourám.
A pak si vzpomenu a říkám si, že urozené slečínky se nepoznají podle bytu.
Navíc ten můj je vlastně zámkem snů v malém.
A já jsem taky taková kapesní hraběnka.

neděle 24. října 2010

Klaun a Golém




Lov na Golema v labyrintu uliček.
Okouzlena už po tisící.
Domy ohlé jako starci, kroutící své stěny v revmatických záchvatech.
Atmosféra.
Jak to asi vypadá uvnitř? Nemáte někdo klíč?
Káva, při které vůbec nejde o to, co pijete.
A já za klauna.
V kabátku s tuze velkými koflíky, co stál jako dvě kafe a potěšil k nezaplacení.
Snad potěší i Vás.

Ps: Doporučená literatura k tématu: Gustav Meyrink Golem
Miloš Urban Lord Mord