čtvrtek 18. února 2010

Co právě čtu: Markus Zusak Zlodějka knih

Nakonec Hubermannovi.
Hans.
Táta.
I v posteli byl vysoký, skrz jeho víčka jsem viděla stříbro. Jeho duše seděla. Přivítala se se mnou. To takovéhle duše vždycky dělají - ty nejlepší. Ty, které se zvednou a řeknou: "Vím, kdo jsi, a jsem připravený. Ne že by se mi chtělo jít, pochopitelně, ale půjdu."Takové duše jsou vždycky lehké, protože většina toho co v sobě měly, už je pryč. Našlo si to cestu na jiná místa. Tuhle vyzvedl dech akordeonu, nezvyklá příchuť letního šampaňského a umění držet slovo.

Žádné komentáře:

Okomentovat