sobota 29. května 2010

" Luku, jsem tvůj otec ! "







TA TA TA-TATADÁ-TATADÁ TA TA TA- TATADÁ-TATADÁ...
Jo, mám ráda Hvězdný války. Ne, nejsem kluk v pubertě trpící těžkým akné, ani ajťák nevycházející na denní světlo. Myslím si, že jsou totiž hlavně o ideálech. Vlastně jsou to rytířské legendy, jako Tristan a Isolda nebo Artušovi rytíři kulatého stolu, jen trochu posunuté v čase a technologii.
Co mě učí? Že je důležité vytrvat na vlastní cestě a nezpronevěřit se vlastnímu přesvědčení. Že odvaha a chrabrost se neměří podle vzrůstu, množství svalové hmoty ani nadité peněženky. Že někdy v sobě najdeme nečekanou sílu a odhodlání.
Pochopila jsem, že v dnešní době, se rytíři nepoznají podle nablýskané zbroje, nebo meče( jedno jestli světelného, nebo ne). A taky vím, že by se každý z nás měl pokusit rytířem být.

Malou omluvou, pro nošení tohohle trika je, že jsem měla namířeno na festival ilustrace a komiksu, kde jsou přece všichni pošuci!




Požíračka lidí!
Byla jedna paní, která byla tak zlá, že si přála, dítě k obědu.

Tolik krásných knih a ilustrací. Můj český původ považován za exotický. Dvůr univerzitního knihkupectví a talentovaní kreslíři. Krása! Začala jsem se neodbytně těšit na srpen, strávený snad zapatlaná barvou a obležená papíry.

Ps: Test podivínství:
Víte jak se zdraví Vulkánci?
*ano( jste pošuk)
*ne ( a co tady vůbec děláte?)

Nechť Vás doprovází síla!!

úterý 25. května 2010

Haló, pane Admirále!






Dneska jsem málem odlítla. Zdejší vítr se nemá do čeho opřít, tak se opíral do mě. Nejdřív mě napadlo, že nemusí být špatné cestovat jako Mary Popins nebo Dorotka. Jenže bych taky mohla skončit někde nad mořem, či ještě dál na severu.
Jó, hraju si trochu na větrem oprýskaného námořníka.
Greifswaldský HaMko mi udělalo radost a naplnilo pětieurové stojany samými poklady. Parádní věci, buď hrozně velké, nebo úplně maličké. Naštěstí já jsem úplně maličká. Spoustu věcí je možné obléct tak jednou za půl roku, zlaté sukně, flitrované legíny a trika s Lukem Skywalkerem. Jenže kdo zůstává racionální při ceně 5 euro?
Tomuhle admirálskému saku jsem ani nemusela odolávat. Já vím, nejspíš ho nosí další půlka Evropy, ale nikomu určitě nesluší tak moc, jako mě!

Ps: Už vím co znamená "Severní vítr je krutý"
Pps: Děkuju Martině za Norské, červené psaní a přeju dobrou cestu domů.

pondělí 24. května 2010

Spáči


Zimní dodělávky, ale mám pocit, že pro mě dnes velmi aktuální.

Jan Švankmajer tma/světlo/tma




Poslední dobou se cítím velmi surealně. Za oknem se střídá tma/světlo/tma a déšť/slunce/déšť. Zlobím se nad nepovedenými ilustracemi, mrzím se nad tím, že mě nemá kdo fotit, a taky už jsem se dostala do hloupé fáze čekání.
Tak k Vám posílám Mistra surealismu a prosbu, aby jste se mnou všichni měli trpělivost( i ti, kteří tenhle sureálný plátek nečtete, snad se to k Vám donese ). I já se jí pokusím sama se sebou mít.

čtvrtek 20. května 2010

Že by?






Jaro? Že by? Chodila jsem městem. Na valu jsem chvíli pozorovala cyklisty projíždějící álejí, krásně je oslňovalo slunce, procházející přes kvetoucí kaštany. Na náměstí byl trh, odvážila jsem se ochutnávat a vonět. Když jsem fotila chřest všichni trhovci se usmívali. Kavárny se odhodlaly okusovat chodníky svými stolky a židlemi. Rozložilo se do nich celé město, upíjeli kávu(já s nimi) a krmili vrabce.

úterý 18. května 2010

Pozdravy z Oxfordu!




Proč mě tak baví?
Trochu zkažené dívky, co na začátku minulého století nosí pánskou botu a čtou knihy!!Kontrast velmi jemných, květovaných šatů a gentlmanských polobotek. Žádné podpadky a přece sakra stylové. Vonící kůží a Gretou Garbo.
Slušeli by mi všechny!!

pondělí 17. května 2010

Oslice v rekonstrukci!

Hledáme a nalézáme, trochu vylepšujeme. Trochu zjednodušujeme. Chceme ladit.
Co myslíte?

neděle 16. května 2010

Es regnet bei Uns!

myspace graphic is done on Gickr.com

Prší. Celá obloha se potáhla mlíčně šedivým škraloupem, co se moc nehodí k rozkvetlejm stromům. Den s čajem a tuší. Den s knihou a představama (což není vůbec zdravé pro realitu).



Chtělo by se mi, mít romantickou náladu a chtělo by se mi, nosit barvy oprejskanejch nátěru, barvy mléčnejch koktejlů z DDR cajtů a vyžvejkanejch žvejkaček, co se ve formě koulí(ček) prodávají ve vesnickejch samoobsluhách. Chtělo by se mi, prolomit ticho a chtělo by se mi, cvakat tím novým, krásným aparátem, co jsem si ho prohlížela za sklem.

Má někdo zprávy o náhle zmizelém jaru a jeho možném návratu?

sobota 15. května 2010

Co právě čtu: Gustav Meyrink Bílý Dominikán

Člověk nemá nikdy umdlévat na cestě k cíli, který si předsevzal. Smrt, stejně jako spánek, znamená jen krátký oddech. Do práce se nepouštíme proto, abychom jí vzápětí vzdali, ale proto, abychom jí dokončili. Jestliže započaté dílo dovedeme jen do poloviny a odložíme, rozloží a otráví vůli, jako nepohřbená mrtvola zamoří vzduch v celém domě.

úterý 11. května 2010

Starbucks bojkot aneb kam chodíte do kavárny Vy??


Bojkot? Snažím se poskytnout i jiným právo na existenci. Nechci být příliš kritická. Nejsem aktivistka, ale..
Po mnoho desetiletí existovala na Malostranském náměstí kavárna. Malostranská kavárna. Místo pro řeči a diskuze, pro studenty, pro umělce i pro státotvůrce. Teď je tam Starbucks.
Máte někdo chuť jít diskutovat o umění a světě do interieru, který je stejný ( a tak i nabídka) ve všech těch 15 000 provozovnách po celém světě?
A navíc tohle. Starbucks mě nebaví! Starbucks mi kazí město!

Mám ráda kavárny. A které?
* No 14 (Čtrnáctku) v Opatovické, kousek za Národním divadlem. Je tam hrozně zakouřeno a mají skvělé stoly předělané ze starých Singerů.
*Dobrou Trafiku na Újezdě i na Vinohradech. Podávají zázvorovou limonádu a můžete si poslechnout hlučné názory na svět studentů přilehlé Hellichovky.
*Těsně vedle Burundi na Letné. Na epesní párek s křenem a na partičku karet.
*Café Louvre na Národní. Existuje už přes 100 let. Já tam chodím na narozeninové snídaně.
*Týnskou Literární kousek od Staromáku. Když je člověk znaven po výstavě v NG.
*Cukrárnu Alchymista, kousek od Sparťanského stadionu. Mají výborný fíkový dort, vlastní pražírnu kávy a hlavně skoro japonskou zahrádku, ze které dohlédnete na můj balkón.

Praha je plná originálních a krásných míst, kde je oslavou dát si kávu. A ostatní města určitě taky. Kam chodíte rádi vy? A co si o tom myslíte?

Ps: Coffee Heaven není o nic lepší!

Zelenina







Zelenina od Punktury! Vyjímka, v mé zapřísáhlé nesnášenlivosti k trikům s obrázky. Punktura dělá skvělé věci, recyklují staré kousky oblečení a přidávají jim punk a vintage šmrc. Naneštěstí, v mém vzhledu chudokrevné panenky, se moc punku neuplatní. Tak alespoň tahle parádní zelenina.

pondělí 10. května 2010

Já píši Vám..






Dopis. Můj plán! Houpací křeslo od Thoneta, velká lampa na čtení a dopisy převázané vybledlými stuhami. A pak já, co ráda vzpomíná už teď, a to jí tam bude alespoň osmdesát.
Že prý už je nikdo nepíše. Já ano! Navíc, je v mé pozici ( min. 700 km k nejbližším Nejbližším) i dostávám.
Proč je píšu ráda?
*Vím, jaké to je otevřít schránku a mezi účty objevit opravdový dopis.
* Vím, že s papírem v ruce se chtě nechtě rozbásním a zpoetičtím.
*Obraz kavárny a dívky u okna píšící dopis je jako z minulého století.
*A taky vím, že dopisy zůstanou. A připomenou jací jsme byli a jaký se nám jevil svět. A to je neocenitelné.

Někdo touží najít dopis ve schránce? Ráda Vám jeden pošlu, až od moře!

pátek 7. května 2010

Slaměná vdova vybírá popelnice!






Ano, jsem slaměná vdova. Tedy, jsem dívka v krásném slamáku, jejíž milý se nachází tisíce kilometrů daleko. Venku je velmi nevlídně, takže se slamákem koukáme z okna a čekáme na lepší časy!
Ano, vybírám popelnice. Z nějakého důvodu, lidé vyhazují, pro mě, naprosto nepostradatelné věci. Letenští bezdomovci na mě spyklenecky mrkají, všichni známí mě informují o vyklízení půd a sklepů, bleší trhy jsou mi potěšením. Jsem už taková!
Tahle krásná smaltovaná konvice a několik německých knih jsou mým posledním úlovkem.

úterý 4. května 2010

Jsem slepice!



Slepičí brož od Karla a Hynka. Byla prvně provětrána na pobřeží Rujány. A tak mám za sebou pár dní, které mi připomněli, jaké je to být doma. A tak mi teď schází můj život, obsahující ulice mého města, kavárny zakouřené rozhovory, můj prostor naplněný mými lidmi. A marnotratně mi schází mé vélké zrcadlo, mé cetky a cennosti, a moje radost z budování kompozice.
No, a nejvíc mi schází Christian.
Jsem já to ale slepice!

sobota 1. května 2010

die Scheune !!










Kouzelná stodola. Neodolatelná zátiší. Stohy starých časopisů a zkroucených knih. Zaprášené životy a nashromážděné poklady. Předměty, jejiž existence byla dávno zapomenuta.
Navrch páreček vlašťovek rozčíleně pozorující vetřelce!!