sobota 12. června 2010

Jsem straka!


Přišel mi dopis od babičky. Několika stránkový, psaný úhledným písmem, informující mě o všech detailech bující zahrady, o peripetiích všech mých bratranců, a o dědově vzpomínání na jeho malou holčičku. A pak zhruba někde uprostřed, mezi rododendrony a čokoládou přelitým srnčím hřbetem, stálo pár vět, o kterých přemýšlím. Jsou to věty o životě, o jeho prožití a o rocích, které se nevrátí.
Mám pocit, že spoustu snů a přání si neplníme jen z nějakých nejasných obav. Myslím, že se někdy necháme až příliš svázat konvencemi, které určují co je v pořádku a co už není. Někdy se zbytečně brzy smiřujeme s předkládanou realitou a zahazujeme naše vlastní scénáře.
Až mi bude osmdesát, chci mít, za čím se ohlédnout. Není to o párty až do rána, není to o počtu osedlaných koní( doufám, že tuhle metaforu pochopíte), není to o množství procestovaných zemí.
Jak prožít život, aby nebyl jen odžit? Tuhle otázku pokládám sobě i Vám, aniž bych hned čekala odpovědi, protože když si jí občas položíme, máme šanci si v osmdesáti společně zavzpomínat.

Co mám pořád s těmi opeřenci?
Možná to bude tím, že se za domem usadila soví rodinka, která vříská do noci. Možná tím, že se to za oknem rozehrálo ptačími námluvami. Ale může to být i tím, že mě někdo, občas, tak nějak, něžně nazývá. Možná jsem podlehla všudypřítomné opeřené módě. A nebo to bude mým, jestřábím nosem.
Jako straka sbírám těď vše třpytivé a lesknoucí se a ukládám si to do šuplíčku "Na doma".


10 komentářů:

  1. Velmi rozumná babička... na některé otázky je prostě skoro nemožné odpovědět.

    OdpovědětVymazat
  2. Nice blog.
    permission to put on my site?
    http://www.modahistoria.com/look10/chequia/chequia.htm
    JOIN TO
    http://www.modahistoria.com/formulario_prueba.htm
    Greetings

    OdpovědětVymazat
  3. jak prožít život, aby nebyl odžit? víš, já si myslím, že stačí pár takových těch dní, o nichž si toho už moc nepamatuješ, jen město (nebo les, louku, ves, cestu) zalité sluncem, ten nekřečovitý úsměv ve tváři, dny, o nichž už vlastně víš jen to, pod jakým úhlem dopadalo zlatavý světlo na dlažební kostky a jak voněly knížky v antikvariátech. a taky je asi potřeba někomu pomoct, něco poznat, udělat ostatním ten život nějakým způsobem krásnější a snesitelnější. něco tu zanechat, možná?
    stupidní otázka, od šesti let mám deprese, že ji neumím ta úplně zodpovědět.

    OdpovědětVymazat
  4. Dopis. Krásná věc.. škoda že ho spousta lidí dnešní uspěchané doby nedokážou ocenit. Ráda bych je psala.
    Otázka je to těžká.. taková u které si nejsem a nejspíš nikdy nebudu jistá. Těď si ale myslím, že je to o okamžicích. Jediné co v životě máme jsou okamžiky. Vnímat... prožívat ty drobné, zdánlivě obyčejné věci. Jako je poslouchání hudby s T., prohrabávání se v cédéčkách z jeho velké sbírky. Luštění křížovky v dlouhatánským triku s čajem a nohama na stole. Pampeliškové chmíří ve vlasech. Jsou to ty malé drobnosti, kterých si často nevšímám,...kdyby však zmizeli, bylo by tu najednou prázdno. A smutno. Alespoň já to tak cítím.

    OdpovědětVymazat
  5. Tyjo na tu otázku snad nejde ani odpovědět (tedy pro mě). Prostě žiju a snažim jak umim (snažim se kreativně) a buď se to podaří anebo ne.

    OdpovědětVymazat
  6. Gretko, máš krásný blog. Když jsem ho tak projížděla, připadala jsem si jako ve snu. Krásném snu. :)

    Kromě pochvaly bych se ale chtěla na něco zeptat.
    Rozumím tomu správně, že bydlíš (dočasně) v Německu? A to tam studuješ, pracuješ, nebo už trvale bydlíš?
    Mě totiž Německo už nějakou dobu dost láká, tak by mě zajímalo jak jsou tam spokojeni ti, co už se tam vydali.
    Děkuji. A bloguj dál. Prosím... :)
    Něňa

    OdpovědětVymazat
  7. Něňo, jsem v Německu, jsem tu na roční praxi v rámci školy. Mě to vlastně nikdy do Německa moc netáhlo, ale osud tomu tak chtěl. Každý kout země je jiný, tady je to hodně pohádkové, ale na můj vkus moc klidné. Za sebe bych si vybrala Berlín, ale moře a Rujána mají své kouzlo. Každé dobrodružství přinese své plody, ale taky se mu musí něco obětovat. V mém případě nejspíš rok bez mých blízkých. Dostala jsem každopádně víc, než jsem musela dát a pokud máš možnost jet na chvíli vyzkoušet sama sebe, říkám Jdi do toho!!
    Moc Ti děkuju za pochvalu, občas nemůžu uvěřit, že to vážně někdo čte.

    OdpovědětVymazat
  8. tahle otázka mi vrtá hlavou a děsí mě už pěkně dlouho...někdy se snažim prožívat že to až přehánim a to taky není dobře... krásně to tvoje babička vyjádřila s tím svázáním okolním světem a strachem - přesně tak to cítím i já a některé věci pak neudělám "protože se to nedělá" i když bych já sama chtěla... ach jo!
    a hezká metafora :) a přemýšlím o něžném ptačím nazvání...husičko? hm to asi né :D

    OdpovědětVymazat
  9. Alice: Hé, husičko né, to bych se asi urazila:)
    Já jsem to trošku po babičce přebásnila, ale hlavní je ta myšlenka.
    Ani nečekám, že mi na to někdo odpoví, spíš myslím, že je důležité se ptát.

    OdpovědětVymazat
  10. jak prožít život, aby nebyl odžit... Tak nad tím teď usilovně přemýšlím. Určitě to je nesmírně individuální věc. Podle mého názoru se náš svět skládá z okamžiků, které skládají báječnou a nezapomenutelnou mozaiku života. Ten okamžik může být jakkoliv silný i bez těch dlouhejch mejdanů, drahých bot a třeba iphonu... Prostě záleží jenom na nás - důležité je hledat krásno v nečekaných věcech, nečekaných a nádherně jedoduchých...
    a moc se mi líbí, že si s babičkou píšete dopisy, to je v dnešní době nádherné...

    OdpovědětVymazat