úterý 27. července 2010

Ty jsi pěkné kvítko!



Kobaltově modrá, malinová, starorůžová a šedá s příměsí stříbra. Bez nich teď nechci a nemůžu žít (dobře, trochu melodramaticky přeháním).
Bez čeho je pro mě těžké žít doopravdy?
Bez cíle, tyčícího se někde na obzoru. Bez osob, připravených mě pochovat. Bez knih, které mě unášejí do svých světů. Bez města, zdroje inspirace a matky uliček.
Zahloubaná nad Klímovým "Mým šíleným stoletím", jsem přemýšlela, o jakých pár desítek let mě minula všechna ta tíha dvacátého století. Jak samozřejmá pro mě je svoboda, osobní vlastnictví, i právo na vlastní život.
Jsme děti štěstěny, ale nestáváme se bez téhle těžké zkušenosti rozmazleně povrchní?

8 komentářů:

  1. ty barvy presne odpovidaji mym oblibenym!
    ja jeste zachytila kousek te nesvobody, akorat jsem to samozrejme moc nechapala a zustaly jen takove ty "vtipne vzpominky", jako pasovani suvenyru z dovolene ve vychodnim nemecku (mama si koupila retizek), nadseni z vlastnictvi trabanta panem domacim tamtez (rikal ze to je jeho mercedes, a nasi mi museli vysvetlit co to je..). pokud rodice nevysvetli soucasnym juniorum, jake maji stesti, ze muzou letet na dovolenou do parize, jet do amstru, stopem do berlina... divat se na naucne porady v anglictine, nebo na HBO na hollywoodske trhaky.. tak si asi ani neuvedomi, ze veci samozrejme nebyly vzdycky tak na dosah..

    OdpovědětVymazat
  2. Miluju to zrcadlo... a cítím se krásně rozmazleně povrchní. Přiznávám to.

    OdpovědětVymazat
  3. Ačkoli se snažím nebýt, rozmazlená dobou už jsem. I když se moji rodiče snažili seč mohli, abych rozmazlená nebyla. Ale není to jejich chyba. Sice mě možná nevyzbrojili do tohohle světa nejlíp. ale to ani nemohli. S tím si prostě musíme poradit sami, oni tu zkušenost nemají.
    Myslím, že lidi jako ty, Gretko, si s tím poradí. Protože si to uvědomuješ a přemýšlíš.
    A ještě k tomu ti to tak sluší;)

    OdpovědětVymazat
  4. nejradši na tobě mám (kromě tvého stylu tvých fotek a tvé poetičnosti) to jak dokážeš silnou myšlenku pronést na dvou řádcích v pár větách...a já o nich pak musím vždycky dobu přemýšlet...
    podle mě žijeme ve Wonderlandu :) já za to cítím vděk každý den...možná i kvůli tomu že jsem historik a vím o tom jak to byl dřív tak to nemohu nebart na vědomí...

    OdpovědětVymazat
  5. Mas pravdu. Sme rozmaznani. Velmi. Tiez to tak citim.
    Ten kvet je nadherny. A suhlasim so slecnou vyssie, ze ti pridem asi ukradnut zrkadlo :D

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju velmi za komentáře, přemýšlela jsem o tom též, a myslím, že vlastně to dvacáté století neseme vědomě/nevědomě sebou.

    OdpovědětVymazat
  7. to zrkadlo je úžasné :) a taktiež súhlasím..... sme rozmaznaní.

    OdpovědětVymazat
  8. zajímavé, jak velký dojem a změnu názoru může přinést jedna zajímavá kniha :) a ano, jsme rozmazlení. a já spokojená.

    OdpovědětVymazat