pondělí 13. září 2010

Mezi krabicema!

Po velmi dlouhé době. Pokoj, kterému bylo říkáno "pokojíček". Krabice plní rohy a věšák obsadily bráchovy lyžařský potřeby. Dům je můj a přesto cizí.
V krabicích nacházím sebe, oddělenou do jednotlivých časových období.
Byla jsem roztomilou holčičkou, dědovou nejvíc. Zlatý lokýnky a růžový plavečky na plážích Baltu. Byla jsem vyhublou školačkou s poulícíma modrýma očima. Co mě tehdy trápilo a o čem jsem přemýšlela? Nedokážu samu sebe vnímat jako dětinsky/dětsky přemýšlející. Beru se vážně, už tehdy jsem se brala.
Byla jsem nejistá. A barvila si vlasy všema odstínama duhy. A pila jsem jablečný panáčky pro vyjevený holčičky. A nikdo se mě neptal na občanku. To teď jí po mě občas chtějí!
Byla jsem štastná v jednom malým světě. A připadal mi nekonečnej svým obsahem. A připadalo mi, že Bukowskej je můj největší kámo, že barvama ovládnu všechny svý touhy, že levný víno v parku mě nadnáší do sfér, kde Lautrec s Medkem pokyvujou hlavou na pozdrav.
A snila jsem každou noc. A sním do teď.
Pozapomněla jsem už na všechny svý podoby, na každou krabici, v který jsem se usídlila. A přitom to, co mě definuje teď, bylo právě v těch světech zaseto.
Kolik knížek mi posunulo vnímání, a kolik lidí? Kolik káv vychladlo při dlouhejch rozhovorech? Kolikrát jsem zvracela červený víno do Turnovskejch kanálů? Kolik nocí jsem proplakala? A kolikrát příjmula do srdce nového nájemníka?
A skrz tohle všechno jsem. A jsem na sebe docela pyšná!
Myslím, že jsem málokterou výzvu nechala před sebou jen tak ležet. Myslím, že umím přemoct svůj věčnej strach a nenechat se jím zahnat do kouta. A i když všechny plány a představy nedošly naplnění, nemám pocit, že bych sešla z cesty, na kterou jsem se před dvacetičtyřapůl lety vydala. Vlastně jsem docela čupr holka!
Tak o tomhle přemýšlím dnešní dopoledne mezi krabicema.

13 komentářů:

  1. To je krásný a já ti gratuluji k tomu, že si věříš a že jsi prošla životem (ne celým zatím) s pocity, že jsi čupr. Že umíš překonat svůj strach je snad to nejlepší v životě, co si dokázala . Přeju dál šťastný život.

    OdpovědětVymazat
  2. Jo jo... zpětně mě mrzí, že jsem spoustu fotek z různých období v afektu zničila :(

    OdpovědětVymazat
  3. Zoloe: Páni to jsem nechtěla, jsem asi trochu moc melodramatická.

    OdpovědětVymazat
  4. myvam podobne myslenky a je krasny pocit, kdyz to nekdo dokaze tak nadherne popsat slovy, to ja nedokazu:)Mari

    OdpovědětVymazat
  5. takový podzimní článek... :) vážně si to vystihla, taky nad tím poslední dobou přemýšlím :)
    k.

    OdpovědětVymazat
  6. zajdem někdy na kafe? až se přestěhuješ. Můžem si navzájem domalovávat obrázky.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky všem za vyslechnutí:)
    Nikoletta: Ráda!

    OdpovědětVymazat
  8. jej vazne krasny clanok, mas nadanie na pisanie, naozaj by si mala pisat viac!

    OdpovědětVymazat