pátek 5. listopadu 2010

Dušičkově







Letos mám pocit, že místem nejdokonaleji zpodobňujícím podzim jsou Olšanské hřbitovy.
Záplavy různobarevného listí zpola zakrývají hroby, břečťan se pne po náhrobcích s drzou samozřejmostí a já cestuju časem, když míjím letopočty z předminulého století.
Všechny ty Eulalie, Josefíny a Sidónie.
Krása zániku teď ovládá celou přírodu a dává nám vychutnat i trochu melancholie s hrnkem čaje, knihou a meluzínou za oknem.

4 komentáře:

  1. zvláštní, já olšana navštěvuji převážně na jařa a v létě a dojímám se nad kontrastem zpívajících ptáků, rozkvetlých poupat a stařičkých náhrobků.

    OdpovědětVymazat
  2. Doporučená literatura k tématu: Daniela Hodrová - Podobojí

    OdpovědětVymazat
  3. achjo a já se letos na hřbitov vůbec nedostala :(

    OdpovědětVymazat
  4. Konečně taky někdo píše o Dušičkách, už mě vytáčelo číst jen o Halloweenu, je to nuda a ani ne pěkný. Každěj rok chodím na hřbitov zapálit svíčku na jeden z rodinných hrobů. Ta atmosféra je vždycky nepopsatelně kouzelná!

    OdpovědětVymazat