pondělí 31. ledna 2011

Čtenářský deník

Petra Soukupová: K moři

Petr si Magdy nejdřív moc nevšímá. Už je příjemně napitý a navíc Pavel mu ji vylíčil jako sexbombu, a to teda ona není. Je to hubená nafintěná holka z vesnice a moc kouří. Petr má raději holky s velkýma prsama a zadkem.
Takže ji zkouknul, ale dál nic. Pak si od něj půjčila zapalovač, samozřejmě na něj tak pěkně pohlédla, to Petra docela pobavilo, zná tyhle pohledy. Ale pak se ho Magda jen tak letmo dotkla. Petr by nikdy neřekl, že tohle něco změní.
Ale změnilo.

sobota 29. ledna 2011

Classic red!








Pokus vyfotit boty se zvrhl spíše ve vyfocení všeho okolo. Nu čož, třeba je to mnohem zajímavější, než nějaké boty. Boty jsou z frcu a všechno okolo je můj pokoj, můj bordel a prach, moje nohy, moje knihy a můj rozmazanej ksichtejček.
A na té rtěnce se píše "Classic red"!

úterý 25. ledna 2011

*

Dostala jsem tulipán a taky rybičku. Takový ten zavírací nožík. Chodím po pokoji v jeho pantoflích, protože jsou měkký a taky kloužou po parketách. A možná jsem v nich méně sama, než když obuju svou vlastní domácí obuv.
Rozmýšlím o vkusu. Nejvíc asi o svém vlastním. Snažím se ho dešifrovat. Podle obsahu skříně a šperkovnice. Podle obsahu mé hlavy. Podle obecných pravd, které jsou obecné jen pro mě. Baví mě červená rtěnka, a bojím se dlouhých, umělých nehtů, například.

A mám pocit, že stačí detail. Něco zajímavého, kvalitně zpracovaného. Šátek ve vlasech, brož, kožené ucho tašky.
Třeba Ondra, sluneční brejle po tátovi, ožité džíny a zlatý sluchátka. A jak mě to baví.
Nebo Kája a její leopardí legíny v době, co nenosily legíny, natož leopardí, všechny pipky z města.
Honzova puntíkatá košile.
A já poslední dobou navlíkám jen hory teplejch svetrů a nudim samu sebe.
Jde to vůbec, kombinací řetězcovejch modelů, vytvořit něco zajímavýho? Postavit nevšední kompozici?
Občas potkávám ty, kteří se stali spíš doplňkem ke svýmu oblečení. Nejdřív se mi zdá, že to vypadá dobře, ale pak mi dojde, že jsem to viděla dnes už čtyřikrát a na obličej si nevzpomenu ani jednou. Raději bych to měla naopak.
A všem se líbí vesmír a lesní zvěř a kříže na prstenech. A já přemejšlím, je-li tohle móda. Nevyhnutelnost trendům. Nějakým způsobem se všichni někde inspirujem. Někde se rodí náš světonázor. Každej musí něco oblíct, chodit na ulicích odhalenej je nezákonný.
Kde se to bere?
Proč mě nenapadne nosit bílý pidi šortky a jehlový podpadky? Proč někoho ano? A může někdo říct, co je správně a co špatně?

A je to vůbec důležitý?


Tomuhle se asi říká volný proud vědomí, promiňte.

pondělí 24. ledna 2011

25

Dle mého, je dlouhá, spíše pozdní snídaně v noblesní kavárně, ideální způsob oslavy narozenin.

středa 19. ledna 2011

*




Základem je dobrá výživa!
Jak živit duši? Co je pro ní vybranou potravou?
Můj jídelníček:
K rannímu oblíkání mi troubí Luis.
Projížďka městem za tramvajovým sklem.
Alespoň 40 minut v nějaké kavárně.
Když svítí, alespoň chvíli venku.
Obrazy a divadla a film.
Výhledy.
Spousta šustivejch stránek.
Tančení po parketách s Ch.
Cvakání uzávěrky.
Pozorování (špehuju lidi, zvlášť ty zajímavý).
Rozhovory (není nic osvěžujíctějšího).

A když vidím staré shrbené babičky, probouzí to ve mě něhu!

pondělí 17. ledna 2011

Hra na jaro!






Hipísácká královna kňourá do prostoru a jehla se občas zasekne v nějaké obzvlášť vyjeté drážce. Nevím, kdo ji sjížděl přede mnou. Rovnám svoje malý bytí do polic nový knihovny, co ji můj Milej šrouboval včera k večeru. A čaj už nic neřeší. Už ani med.
A já se namlsala a teď už spíš zajídám to děsně rychlý plynutí času, co přece nic neznamená, ale dneska mě chtěli pohřbívat. Há, to je teda sranda. Jsem zralá osobnost.
A chci dort, když už nemůžu mít zahradní párty s lampiónama a kapelou. Ach jo, my děti mrazu se musíme umět zahřát zevnitř.

středa 12. ledna 2011

pondělí 10. ledna 2011

Vila












Nastala obleva. Onehdá jsem s Milým a Karlem hledali bydlení.
Nejsme nijak zvlášť nároční.
Nějaká vilka odpovídajících rozměrů, nejlépe s příběhem a skleněnými kapkami vykládanou fasádou. Věž, popřípadě věžička není na škodu. Budeme v ní u čaje filosofovat a pozorovat dalekohledem Prahu. Prosklený ateliér, kde budu ilustrovat knihy a fotit zátišíčka alá Sudek a v suterénu zkušebna, kam se pohodlně vejde jedna nojsroková kapela.
Zahradu chceme jako z Trnkových ilustrací, s rozvrzanou brankou a břečťanem porostlou zdí. Potřebujem jezírko pro zlatý rybky, houpačku pro mě a kocoura, aby ho mohl Karel prohánět. Nutně musíme mít velkou místnost pro knihovnu, začínám už se bát, že mě zavalej ty komínky, co si stavím po pokoji a musí to být kousek do kavárny, nejlépe ve čtvrti s dobrým klímatem.
Máme pár adeptek, na Špejcharu, v Bubenči a nad Smíchovem, i když ty Vinohrady taky nejsou k zahození.
Že prý je důležité vědět, co chceme. Tak teď si to můžete ujasnit vy!