středa 23. února 2011

pondělí 21. února 2011

Dohráno.


Je dohráno. Zvláštně nostalgicky jsme včera protancovali Mánesem s Michaelovou Billy Jean. A předtím ještě poslední pětihodinovka řvoucích dětiček, a taky Robert Balzar trio. Znova si říkám, že v nějakým z minulejch životů jsem, kromě šansónový zpěvačky s vykouřenym hlasem a samuraje, byla jazzovej basista (hráč na basu). Tak jsem ještě pokoukala na Vltavu a taky si připila, nevím už na co a nevím už s kým, Bohemkou v plastovejch kelímkách.

Ps. Chtěla bych rtěnku, co barví rty do stejného odstínu jako levný červený víno.

čtvrtek 17. února 2011

Ráda








komiksy. Malá ukázka mých oblíbených. Asi žádný ándroš, ale spíš komiksová klasika. Jednu dobu jsem je i vytvářela, teď akorát s rozkoší čtu.
Nejvíce mě okouzlila Lela Geislerová s příběhem O tygrovi a dívce. Mimochodem autorka, dle mého, zdařilého plakátu k filmu Nevinnost. Po dlouhé době nějaký, co aspiruje na to, viset na stěnách.

středa 16. února 2011

Námořníkova žena





se musí často obejít bez muže. A lustr jí přidělal Tomáš. Z toho má radost. Možná nejvýznamnější událost dne.

pondělí 14. února 2011

Peer Gynt

( fotky z divadlodisk.cz)

Ibsen je kabrňák. Nečekaně aktuální. Hlavně aby jsme zůstali sami sebou a pak koukame, co z nás je. Jděte do divadla, stojí to jako bageta, ale zasytí výrazně víc.

neděle 6. února 2011

Prdelačka







Výprava, protože to potřebuju. Protože dá času kvalitu jedinečnosti. Protože si hrajem na jaro. Protože mám v krvi objevitelské sklony a Ameriku už zabral Kolumbus.
Přes Dejvice k řece a pak Podbaba. Kouzelná. S vilkami prvorepublikového espritu, a s altány zasazenými ve svazích, se zapomenutými domečky, je tohle vůbec Praha?, vyjížďka až na Suchdol, kde oba mí rodičové svého času zakládali svojí lásku s odborným dohledem Zemědělské university.
Ale o tom vůbec nechci mluvit. Chci mluvit o atmosféře, o Geniu Loci, o vzácnostech a pokladech.
Tuhle mi vyprávěl Ondra o jednom řeznictví. Je to taková ta provozovna, kde okolo výlohy postávají zajímavé existence a srkaj prdelačku zakusovanou chlebem. Prodavačky nemaj naučený fráze, nemaj falešný úsměvy, za to maj krajkovej hřebínek v trvalý ondulaci a říznej hlas. Ve výloze sádrový prase, například. Podávaj tam guláš s pěti, zabíjačkový speciality a podobně.
A Ondra mi skoro šeptem řek, že prdelačku nijak zvlášť nemiluje, ale tam si jí vychutnává pravidelně. Kouká na lidi, kteří občas, jako by přicestovali z jiný doby. Nasává vůni. A možná taky trochu tuší, že ta atmosféra je křehká a nejistá. Zítra tam můžou otevřít třeba Starbucks.
A na Kruháku mají Nedělní cukrárnu. Chtěla bych tam zakončovat výlety se svejma dětma a kupovat jim kakao a mléčnej koktejl. Žádný blbý tiramisu, ale pořádnej věneček ( nebo rakvičku, ha ha). Tak doufám, že vzácnost a vyjímečnost takových míst vidí i někdo další než já.
Máte nějaké tipy?

Ps: Vhodné posilnění k retro výpravě: Kofola a Mila vhodná četba: Šabach

středa 2. února 2011

Tlustej!




Možná je tu stále ještě naděje. Na splnění všemožných mých přání. Třeba budu velká spisovatelka. Mám na to skvělej zápisník. Tlustej.
Je tu naděje i na jaro. Možná v těch šatech do tý doby nezmrznu.
Možná nevadí pyšnit se cizím peřím. Když je to peří pestrobarevný a naaranžovaný na hřebínek do vlasů.
Jak říkám, mám naději.
Jsem nenasytná. Dobrou knihu neumím ochutnávat a odkládat. Cpu se do poslední řádky a pak pozoruju rozednívání se za oknem.
Howk.