úterý 7. června 2011

Léčebný proces

Občas jsem otrávená (občas jsem i otravná, ale to je jiný příběh). Asi tak jako každý. Občas je mi smutno a svět mi připadá zlý a nepřátelský. Občas si příjdu nepochopená a neoceněná a říkám tomu depka, i když vím, že to s psychickou nemocí nemá co dělat. Taková všudyserozprostírající melancholie.
Chvíli se v tom příjemně utápím, postávám u okna a poslouchám teskné a temné melodie Cavea ale v rámci úspěšného (alespoň zdánlivě) fungování v realitě, je dobré se toho zbavit.
Co mi pomáhá?
Prohlížím starý alba a čtu starý dopisy, hledám tam kým jsem a co jsem vlastně prožila.
Potvrzování identity ve zkušební kabince, vyzkouším si velkou hromadu oblečení a vidím se ze všech stran a odrazů, musím tedy existovat.
Černý čaj s medem a citrónem je všelék.
Vana a kniha.
Rituální pití kávy v kavárně (tuto posilu radosti a štěstí praktikuji preventivně skoro každý den).

Máte vlastní návod na štěstí? Nebo alespoň na návrat k normálnímu stavu? Dejte mi tip, kdyby ty mé náhodou přestaly zabírat.

9 komentářů:

  1. přes všechnu tu melancholii je tohle krásný článek. asi proto, že miluju určitou melancholii a "zaháním" ji podobně

    OdpovědětVymazat
  2. Ja sa v mojich depkách a melanchlických stavoch utápam. Je to istý spôsbo sebadeštrukcie, ale som jednoducho masochista.

    OdpovědětVymazat
  3. Mě spolehlivě uklidňuje zvuk šicího stroje a existenciální rozhovory u kávy- vím že je to trochu troufalé,ale nechtěla bys někdy podniknout léčebnou kávu se mnou? Jednou jsem Tě oslovila na Play...

    OdpovědětVymazat
  4. Peťko to já přece vím:)Ráda, řekni kdy a kde.

    OdpovědětVymazat
  5. Těmto stavům úplně rozumím, jsem s nimi v docela častém kontaktu a také se snažím bojovat ;) (no, dřívě jsem se v tom někdy snad i ráda utápěla, děsný). Co pomáhá? Hodně podobné věci, ráda prohlížím fotky, ráda poslouchám hudbu, kouknu na oblíbené filmy, ale nejvíce mi prospěje vypadnout ven, na kávu, s někým, kdo mi zaručeně pomůže z toho ven ;)

    OdpovědětVymazat
  6. samé trudnomyslné abstinentky? dopřejete si některá aspoň sklenku vína, třeba po té kávě? ;)

    OdpovědětVymazat
  7. V pátek odpoledne, nebo v podstatě kdykoli příští týden. Ohledně místa mě napadají samé klasiky:Kaaba, U rybky, Dobrá trafika?

    OdpovědětVymazat
  8. mívám úplně stejný stavy, i jsem o nich dokonce nedávno psala, jestli tě to zajímá, tak tady: http://adrianalabella.blogspot.com/2011/05/desivej-vykrik-z-kurniku.html
    Co mi pomáhá? Především víra, ře to brzo přejde. Potom alkohol. Sezení na sluníčku. Když si obleču nejlepší oblečení, co mám a hezky se upravím. Hudba. Plavání ve venkovním bazénu v Podolí. A když nic nepomůže, tak prostě ležim v posteli, čekám, až to přejde a snažim se to všechno zaspat.
    Doufám, že to brzy přejde i tebe. Měj se, v rámci možností, co nejlíp. A.

    OdpovědětVymazat
  9. Snažím se stavům melancholie a zmaru vyhýbat, často marně. Když už na mě sednou, léčím je lentilkama, novou broží, knížkou, natírám křesla z černé na bílou, psaním pohledů, leštěním parke ;-). Vana a káva je nicméně skvělý nápad - zkusím (asi už brzy) ;-).
    Vivi

    OdpovědětVymazat