pátek 22. července 2011

Uprostřed léta se ve mně rozmáhá podzim. Náruč suchého jabloňového listí na ohni zavoněla jiným časem. Červenec bych obalila měkkými šálami a plédy. Nepřeskakuju louže, ale procházím jimi.
Možná je to důsledek špatně uchopené krásy. Možná je to tím, že mi prázdniny pořád ještě nezačaly. Možná postrádám to správné letní naladění a zapomínám se účastnit festivalů, pikniků a štiplavého grilování. Pořád ještě se denně potkávám s textem, cizeluju a dopisuju, už se ale budeme loučit. Už jsem umyla okna a vydrhla vanu, už jsem roztřídila knihy zpátky do knihovny. Už se šije tmavomodrý obleček a stránky zavoní tiskařskou černí. Moje malé vítězství. Tak důležité v přítomnosti a tak zanedbatelné v nekonečnu. Chtěla bych pak stihnout ještě cestu. Tu letní, která ze mně vysype září, říjen, listopad i všechno tlející listí. Jedno kam a jedno s kým, ale sebou barvy, slamák a plavky, i když je koupání nejlepší bez nich. A jaké léto máte vy?

1 komentář:

  1. Skvělý festivalovo/romantický začátek spojený s krutým návratem do reality. Teď unuděné bolavé dny se stávkujícím ramenem. A pak cestující konec v Belgii. Snad.
    A mimochodem brownies v Kavárně pod lipami opravdu nezklamaly. Někdy bychom se tam třeba mohly potkat?

    OdpovědětVymazat