neděle 30. října 2011

Továrna na rakve a rakvičky









Někde mezi Červenou a Bílou vodou, zhruba tam, kde uprostřed úzkého údolí stojí malá továrna na rakve obtékaná strouhou, jsem dočasně opustila identitu. Doprovázena nejvěrnějšími z věrných a atmosférou větrů, šera a mlh, v kraji Aloise Nebela, stal se ze mě lovec okamžiků a hledač smutného krásna v rozpadu.

středa 26. října 2011

*




Dlouho jsem teď neměla co říct. Tak jsem nic neříkala. Myslím, že je to vcelku dobrá varianta. Nabízeli se ještě možnosti: dělat, že mám co říct a říkat leccos, popřípadě opakovat, co říkají jiní.
Takhle jsme z toho všichni myslím vyšli s nejmenší újmou na cti, psychické pohodě a pocitu smysluplnosti.
V tomto měsíci jsem dosáhla několika met. Například jsem našla knihovnu filosofické fakulty, navštívila ji a dokonce si vypůjčila knihy, což je významný krok ve studiu.
Tento měsíc mě potkalo několik gurmánských potěšení. Jedním z nich, do nočních hodin hltaných a též snad v rychlosti vychutnaných, byla nová kniha Petry Soukupové. Snad mi odpustíte tohle veřejné vychloubání se četbou, které mnozí označují za nechutný exibicionismus. Rozebírá to i chlapík v Podzemním blues, které hrají v rámci předsmrtných záškubů v divadle Komedie a které Vám doporučuji zhlédnout dřív, než magistrát zasadí poslední ránu.
A můj nový necesér, vyrobený z obalu od rýže v Kambodži, což mě zas až tak nevzrušuje, protože nebyl zakoupen z žádných bohulibých pohnutek, nýbrž z prostého faktu, že má velmi originální a krásný tvar a potisk, pochází z obchodu Kuráž, kousek od té knihovny.

pondělí 17. října 2011

Sedm moří





Obsedantní potřeba vlastnit alespoň jeden kontrabas vznikla na koncertě Avishaie Cohena na letošních Strunách podzimu. Co na tom, že ho neunesu a je větší než já. Mimochodem, nejlepší letošní koncert. Škoda, že umím hebrejsky jen "boker tof" a "maš lom cha".

sobota 8. října 2011

Český Galliano

Možná mi něco uniklo a jsem nechápavá.
Mírumilovně postávám na jezdících schodech seřazená ve špalíru a prohlížím plakáty zavěšené na bocích. A tam, mezi reklamami na soukromé univerzity všeho druhu a lákadly nakladatelů, to bylo. Tedy byl. "Muž který rozumí ženám.", "Módní guru" a muž s krajkovou košilí, propíchlou bradavkou a čouhajícími trenkami. JOSEF KLÍR.
Snažím se být nekritická k druhým lidem, snažím se být otevřená mnoha názorům a postojům, ale tohle bylo na mě moc. Jestli je tenhle muž, už zdálky děsící svým nevkusem počestné cestující, módní guru a významná osobnost české módy, jak jsem si na plakátu přečetla, nejspíše budu muset emigrovat. Jeho modely, tak oblíbené mezi českými miss a elitou českého zábavního průmyslu, skládané většinou z korzetu a metrů krajky, obšité flitry a doplněné peřím a špičatými botami, mi způsobují zánět spojivek.
Proč neoslavujeme Denisu Novou, Polanku, Muset a další progresivní, současné a "opravdové" módní návrháře? Proč si necháme předkládat estetické utrpení a ještě dovolíme nazvat ho "českým Gallianem"?Proč se v Čechách třikrát opakovaná lež stává pravdou?

Ráno jsem šla přes Nuselák a tam byl v nadživotní velikosti připevněn na fasádu domu.
Zdám se Vám, že jsem kritická mrcha? Asi jo, ale je prý dobré mít vlastní názor.

pondělí 3. října 2011

Ahój!

Ráno mi přišel ze Zlína námořnickej kabát. Kabát z tlustý vlněný látky a se stříbrnejma knoflíkama. Nosíval ho přede mnou nejspíš nějakej útlej námořník vyplouvající na svý dlouhý plavby z Hamburskýho přístavu. Říkám si, že v takovymhle kabátě, kterej žádnej vichr neprofoukne a žádná vlna nepromočí, budu hned o něco odvážnější a statečnější. Minimálně si v něm jako starej mořskej vlk připadám. A přála bych Vám přátele který, kromě jisté ruky v bazarech všeho druhu, uměj jednim balíkem změnit dosavadní chmurnou náladu. Ahój!