středa 26. října 2011

*




Dlouho jsem teď neměla co říct. Tak jsem nic neříkala. Myslím, že je to vcelku dobrá varianta. Nabízeli se ještě možnosti: dělat, že mám co říct a říkat leccos, popřípadě opakovat, co říkají jiní.
Takhle jsme z toho všichni myslím vyšli s nejmenší újmou na cti, psychické pohodě a pocitu smysluplnosti.
V tomto měsíci jsem dosáhla několika met. Například jsem našla knihovnu filosofické fakulty, navštívila ji a dokonce si vypůjčila knihy, což je významný krok ve studiu.
Tento měsíc mě potkalo několik gurmánských potěšení. Jedním z nich, do nočních hodin hltaných a též snad v rychlosti vychutnaných, byla nová kniha Petry Soukupové. Snad mi odpustíte tohle veřejné vychloubání se četbou, které mnozí označují za nechutný exibicionismus. Rozebírá to i chlapík v Podzemním blues, které hrají v rámci předsmrtných záškubů v divadle Komedie a které Vám doporučuji zhlédnout dřív, než magistrát zasadí poslední ránu.
A můj nový necesér, vyrobený z obalu od rýže v Kambodži, což mě zas až tak nevzrušuje, protože nebyl zakoupen z žádných bohulibých pohnutek, nýbrž z prostého faktu, že má velmi originální a krásný tvar a potisk, pochází z obchodu Kuráž, kousek od té knihovny.

3 komentáře:

  1. Tu knížku mám doma!A potom, co jsem přečetla Zmizet, se na ní těším jak malá! Jenom jsou teď na řadě knížky méně zábavné...Ale snad si taky nějakou tu noc na ní najdu;)

    OdpovědětVymazat
  2. Tenhle příspěvek je super! Díky! Petra

    OdpovědětVymazat