pondělí 28. listopadu 2011


Víte jak občas vedu moralizující řeči na téma bezznačkovosti a krásy oblečení ze sekáčů? Jak se pokouším svým přátelům vyvracet nutnost značkových mobilů a norkových kožichů? Víte, jak se pokouším tvrdit, že člověk nepotřebuje ke štěstí peníze?
Zapoměňte na to a seznamte se s mojí Chanelkou!!
Dokonalá, naprosto matná a když se s ní máznete, převtělí se do Vás Coco (popřípadě Karl) cobydup.
A ještě ji mají v tolika krásných odstínech!

sobota 19. listopadu 2011

Stroj času

Pamatujete se na základku. Jak to tam chodilo? Jak byla třída dětí rozparcelována do jednotlivých skupinek; podle vlastnictví dobrejch hraček, později dobrejch mobilů, podle dost růžovýho oblečení a taky termínu, od kterýho jste nosili podprsenky práskačky, podle průbojnosti a zásluh, podle správnejch kamarádů a správnejch názorů. Kdo byl hvězda třídy a kdo zádumčivý mlčící chlapec. Kdo byl třídní šašek a na kom si ti silnější vždycky smlsli. Pamatujete si, jak se jednotlivé skupinky řevnivě nesnášely a vzájemně osočovaly? Pamatujete ty boje?
Střední škola pro mě byla vysvobozením. Najednou byl každý sám za sebe, každý se považoval za člověka a na té mé střední platilo, čím kdo divnější, tím originálnější.
A tak mám trochu pocit, jakoby jsem někde omylem nasedla do stroje času a dospělí lidé okolo mně se stali zakomplexovanými dětmi. Neříkejte mi, že si zase budu muset vybrat, do které skupinky patřím a kdo je můj největší, smrtelný a věčný nepřítel.
Vážení, na tohle já už nehraju! Já už jsem totiž velká holka a navíc sakra originální (a nebo divná).

Jaká byla vaše role v hierarchii základní školy? A hrajete jí až do teď?

sobota 12. listopadu 2011

Liška Bystroužka













Lišák chtěl na výlet. Já taky. Tak nás vzal. Do Kutné Hory. Nejprv roibos, káva a domácí hamburgr. Pak Barbora. Pak altán a zapadané uličky. Pak Gask. A nakonec Martinská husa s šouletem. A kosti Lišce.

čtvrtek 10. listopadu 2011

středa 9. listopadu 2011


Jaká asi bude moje zima?

středa 2. listopadu 2011

"...domky spící jako stádečko ovcí schoulených na noc..."(Jan Balabán: Možná, že odcházíme)

tahle věta mi před očima hned vystavěla dokonalý obraz a rozněžnila.