sobota 19. listopadu 2011

Stroj času

Pamatujete se na základku. Jak to tam chodilo? Jak byla třída dětí rozparcelována do jednotlivých skupinek; podle vlastnictví dobrejch hraček, později dobrejch mobilů, podle dost růžovýho oblečení a taky termínu, od kterýho jste nosili podprsenky práskačky, podle průbojnosti a zásluh, podle správnejch kamarádů a správnejch názorů. Kdo byl hvězda třídy a kdo zádumčivý mlčící chlapec. Kdo byl třídní šašek a na kom si ti silnější vždycky smlsli. Pamatujete si, jak se jednotlivé skupinky řevnivě nesnášely a vzájemně osočovaly? Pamatujete ty boje?
Střední škola pro mě byla vysvobozením. Najednou byl každý sám za sebe, každý se považoval za člověka a na té mé střední platilo, čím kdo divnější, tím originálnější.
A tak mám trochu pocit, jakoby jsem někde omylem nasedla do stroje času a dospělí lidé okolo mně se stali zakomplexovanými dětmi. Neříkejte mi, že si zase budu muset vybrat, do které skupinky patřím a kdo je můj největší, smrtelný a věčný nepřítel.
Vážení, na tohle já už nehraju! Já už jsem totiž velká holka a navíc sakra originální (a nebo divná).

Jaká byla vaše role v hierarchii základní školy? A hrajete jí až do teď?

6 komentářů:

  1. já jsem zažila rozdělování a hierarchizování hlavně na gymplu. vysvobodila mě až vejška. do divnýho světa mě vrátil nedávný třídní sraz po deseti letech od maturity a byl to pro mě trochu šok. s některýma lidma mám problém hrát jinou roli než tu dávno vytvořenou. škoda je, že k někomu si nejsem schopna najít cestu přes dávný (domnělý?)křivdy minulosti a dát mu novou šanci.
    Jsem ráda, že svět je větší než mikrosvět uzavřených třídních skupinek, spojenectví a pomluv, a umožňuje mi vymanit se z mých starých rolí.
    mám ale taky dost nepříjemnej pocit, že ten velkej svět stojí na stejnejch principech. jenom měřítko je větší.
    asi jsem byla vžycky outsider - občasný hrdina - a pak zas outsider. vždycky. jenom jsem se naučila dívat se sama na sebe novýma očima a co mi bylo dřív břemenem, stalo se dnes mojí předností.

    OdpovědětVymazat
  2. základní škola pro mě byla utrpením, což mě už celkem brzy dovedlo k záškoláctví. to zákonitě ke kamarádům o dost starším, alkoholu, cigaretám. záchranou pro mě byl gympl, kde jsem se i ke svým výše zmiňovaným zkušenostem a problémem s nastrčenými autoritami (nemám problém s autoritami, které ale já jako autority musím akceptovat) stala naopak jednou z nejvyhledávanějších osob a nebyl na škole snad nikdo, kdo by moje jméno neznal. bohužel včetně všech učitelů a ředitele. na gymplu jsem byla za hvězdu. naštěstí vysokou a prací se vše uklidnilo, dneska jsem sama za sebe a nic si už nehraju.

    OdpovědětVymazat
  3. já mám s těma skupinkama největší problém až teď, kdy si hledám práci.. moc ráda bych byla třeba recepční (na poloviční úvazek, samozřejmě, abych mohla dostudovat), ale nikdo mě nechce - mám krátké vlasy, nenosím lodičky a když si vezmu černé šaty, tak k nim zaručeně jeřabinové korále.. ale kdo to kdy viděl - seschlé bobule kolem krku? je nám líto, slečno, ale už jsem pozici obsadili.. a nebo bych ráda získala zkušenosti v televizním zpravodajství, ale nejsem hloupá a umím samostatně uvažovat, tak bohužel, slečno, my tu nejsme na žádné novoty zvyklí..
    tichá voda břehy mele, taková byla moje role na všech školách a je i v životě.. na těch školách to vždycky dobře dopadlo a většinou se mi za moji práci dostalo uznání - teď s tím často narážím a zůstávám jen ta tichá voda..

    OdpovědětVymazat
  4. Na zakladce jsem vedla vlastni skupinku. Jenze na zakladku jsem chodila jen do 5. tridy, a v tom veku jeste zadny vylozeny nepratelstvi proste nebylo. Stejne jsme si hrali vsichni spolecne.
    Pak kdyz jsem sla v sesty tride na gympl, uz to takova slava nebyla. Tam nam to rozskupinkovani vydrzelo vicemene beze zmeny az do maturity.. A vlastne trva porad. Aspon z meho pohledu.

    OdpovědětVymazat
  5. Jé, no mě na základce říkal třídní "pošuku", takže asi tak:D Když na tu dobu zavzpomínám, tak uznávám, že jsme byli taky rozeskupinkovaní, ale dokázali jsme jako třída táhnout za jeden provaz a třídní výlety byly nezapomenutelné:) Na základku mám skvělé vzpomínky, měla jsem obrovské štěstí na dobrý kolektiv i učitele:)

    OdpovědětVymazat
  6. haha, tak to je dobrý flashback. Pamatuji si. A jsem ráda, že už si to nemusím nikdy zopakovat.)))

    OdpovědětVymazat