čtvrtek 29. prosince 2011

Bohuslav Reynek



Zrovna teď v Galerii u Kamenného Zvonu.

úterý 27. prosince 2011

Díkes



Jsem holt Ježíškova oblíbenkyně.

středa 21. prosince 2011

Jsem zmije!


Moje zmije aneb "kudy z nudy" čepic prodávaných v řetězcích. Tahle je od české firmy Tonak, kam si chodí kupovat kloboučky vaše babičky. Povšimněte si retro vzoru a zároveň velmi aktuální barevnosti!

neděle 18. prosince 2011

Low cost living

Vzhledem k mé omezené schopnosti zapojit se do pracovního procesu, poslední dobou buduju vlastní teorii života bez velkých příjmů a prostudovávám ideu Low cost living, neboli žití s malými výdaji.
(To se k Vánocům tedy moc nehodí. Alespoň k těm aktuálním, postaveným na utrácení a nakupování. Ne, nebojte se. Nebudu Vám kázat o konzumním pojetí Vánoc apod. Sama jsem pár dárků nakoupila a na ty co dostanu se těším jak malá.)

Tedy peníze jsou prostě potřeba.
Přemýšlím ale o tom, kolik času a sil musí člověk opravdu obětovat tomu, aby měl dostatek peněz ke spokojenému životu. Podle jednoho výzkumu, by stačilo, aby všichni dospělí lidé v produktivním věku pracovali na poloviční úvazek a byli by schopni zvládnout vše co teď, se svými hodinami v zaměstnání navíc. Zbytek času by mohli dělat něco pro celé lidstvo. Třeba zahradničit, psát zásadní literární díla, opravovat památky, nebo si hrát se svými dětmi.
Pak tu také máme ideu nepodmíněného příjmu, která umožňuje každému dělat to, co ho naplňuje, bez ohledu na finanční zisk, protože má na určitý příjem právo z podstaty svého bytí. Peníze na takový příjem bere stát ze zvýšeného DPH, kdy věci jsou dražší a tudíž si jich lidé víc váží a netíhnou ke zbytečnému hromadění.

Moje teorie se zaměřuje aktuálně na snížení životních výdajů. Protože když jsou malé výdaje, stačí menší příjmy, tudíž méně hodin v práci a tak víc času na moje ostatní práce, za které mi nikdo neplatí a nebo/jelikož jsou k nezaplacení.
Filosofie Low cost living sympatizuje se všemi vybírači kontejnerů ( tedy se mnou), kde se dá najít skvělý nábytek a nemusíte ho navíc rozbalovat z plochých krabic a montovat ibusem, má ráda sekáče (i já) a nejraději vidí taková společenství, kde panuje živá výměna věcí, oblečení, knih i služeb bez zapojení peněz.

Vlastně to přivádí k zamyšlení se, co člověk ke svému životu vlastně potřebuje. A jestli je lepší mít nový boty, novej komp a nebo víc času na procházky okolo řeky a malování.

Taková ideální rovnice:

Dělám práci, která mně baví a naplňuje. = Dostávám za ní dostatek peněz.

Tak od nového roku zavádím sérii šetrných opatření a smysluplného nakupování, výměny, či nálezu. Uvidím, jak mi to půjde.

Jak to děláte vy? Kolik potřebujete vydělat k chodu? Baví Vás Vaše práce? A vyměňujete a nacházíte?


Ps: Přejato od 11 koček z Respektu :http://respekt.ihned.cz/c1-54159260-stoprocentni-sleva-na-vse

pátek 16. prosince 2011

Billy Boy

Pořád jsem přemýšlela, co udělat s touhle krásnou bavlněnou stuhou. Tak jsem ji uvázala na mašličku a bylo to.

čtvrtek 8. prosince 2011

*


"Ve dvou se to lépe táhne"

Skoro neviditelně. Po velmi dlouhé době na A2 kartón.
Design supermarket rozhodně ano!
A já jsem hrdou majitelkou krásného prstenu od Janji Prokić.

pondělí 5. prosince 2011

*

Lituju všechny, kteří nejsou občas nuceni cestovat vlakem. Jela jsem ve čtvrtek. Tři hodiny, tři přestupy. A na konci vesnice s křížkem na kopci a budovatelskou náladou mých souputníků.
Neznám lepší místo na přemýšlení nežli vlak. Pravidelný rytmus pražců snad dokonce rodí z cestujících dočasné basníky. A pocit "na cestě" dovoluje mysli zvednout se od přízemních myšlenek každodennosti.
O čem jsem přemýšlela já?
Že s ideou se dá vydžet i brodění se sračkama. Že je dobrý vědět kdo jsem a co chci, co považuju za důležité. Neboli špatně citovaným rýmem Morgensterna:

Ten, kdo nezná cíl,
jen sotva cestu přečká.
Půjde ze všech sil,
však stále dokolečka.


Jaké jsou vaše cíle? A přemítáte o nich ve vlaku?