pondělí 5. prosince 2011

*

Lituju všechny, kteří nejsou občas nuceni cestovat vlakem. Jela jsem ve čtvrtek. Tři hodiny, tři přestupy. A na konci vesnice s křížkem na kopci a budovatelskou náladou mých souputníků.
Neznám lepší místo na přemýšlení nežli vlak. Pravidelný rytmus pražců snad dokonce rodí z cestujících dočasné basníky. A pocit "na cestě" dovoluje mysli zvednout se od přízemních myšlenek každodennosti.
O čem jsem přemýšlela já?
Že s ideou se dá vydžet i brodění se sračkama. Že je dobrý vědět kdo jsem a co chci, co považuju za důležité. Neboli špatně citovaným rýmem Morgensterna:

Ten, kdo nezná cíl,
jen sotva cestu přečká.
Půjde ze všech sil,
však stále dokolečka.


Jaké jsou vaše cíle? A přemítáte o nich ve vlaku?

6 komentářů:

  1. Má pravidelná cesta vlakem trvá 17 minut, někdy jsem ráda, že si stihnu rozepnout bundu a ukázat lístek. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, s ideou se opravdu dá vydržet i brodění se sračkama. "Na cestě" jsme všichni od narození, i když je fakt, že někteří se jen plahočí a postávají.

    OdpovědětVymazat
  3. zbožňuju ježdění vlakem, je to, jak říkáš, skvěle přemýšlecí a příjemné a poetické a vůbec.

    OdpovědětVymazat
  4. Mám moc ráda to Vaše/tvoje přemítání o životě...budí ve mně zdání, že na světě jsou ještě lidé podobného založení...a pro mě lepšího poznání není...je mi totiž často smutno, když rozhlédnu se kolem...na cesty vlakem do školy vzpomínám moc ráda...obecně mám ráda cestování...busem, vlakem, letadlem...člověka to tak nějak nuceně zastaví, přestože je v pohybu...vznikne ten vzácný prostor pro přemítání...ale vlak má jistě kouzlo největší...asi ten rytmus...tím to vážně bude...a otázka cílů...můj...ŽÍT a nepřežívat...plnit si sny a tajná přání...

    OdpovědětVymazat
  5. Moc hezké zamyšlení. Je s podivem jak málo lidí si uvědomí, že život bez cílů je jak pochod do kolečka:-) Krom jasně vytyčených cílů, je také důležité mít alternativy (to jsem se dozvěděla na školení, to nemám ze sebe:-)

    Přeju vše nejlepší do nového roku.

    OdpovědětVymazat