úterý 31. ledna 2012

Sametová




Ja vím, už máte toho sametu plný zuby a já pořád nemůžu přestat. Tady vidíte, že i angažovaný mladý člověk může podlehnout davové psychóze. Tahle sukně ale byla u nás v sekáči taková vopuštěná, mrkala na mě a pohazovala cenovkou s třiceti kačkama. Provedli jsme tedy malý lifting a já po půl roce vytáhla ze skříně šičí stroj a trochu ( vlastně dost) jí zkrátila kudrny. No a jak jsme odcházely ruku v ruce, pověsila se na nás tahle kufříkokabelčička, že je jako sama na světě, neuznaná a přitom s velkým potenciálem a že by se jako přidala. To víte, mám sociální cítění, tak jsem jí vzala domů. Potenciál má velký, ale učebnice se do ní nevejdou, tak bude muset počkat na období, kdy sebou nosím jen rtěnku Chanel a koketní lehkovážnost.

Nechali by jste je tam? Máte sociální cítění? Myslíte, že vůbec dostanu něakou výplatu, když si domů pořád odnáším zboží? Je to vlastně investice? Umíte šít na stroji? A máte nějaký? Singer? A četli jste někdy něco od Singera? Byl Žid a zdráv?

středa 25. ledna 2012

Poslední dobou...




Poslední dobou stárnu, dokončuju, plácám se, spím, přemýšlím o životím úkolu, piju kávu z krásného šálku, toužím se oblékat aristokraticky, kaligrafuju, sčítám a sumíruju, chci šít u Podolské a Rosenbauma, hledám přátele, píšu, rozhlížím se a zase spím.
Obecný stav: Vnitřní neklid a vnější apatie.

Kudy na to? Kudy z nudy? A jak vy? Je to zimou? Je to rokem 2012? Je to mnou? A co se stane příště? Kam to potáhnu? Kam mně potáhnou? Kdy něco dotáhnu? A kdy se natáhnu? Dáváte si po obědě někdy dvacet?

CZECH GRAND DESIGN

Nominovaní na ceny CZECH GRAND DESIGN jsou k vidění v Technickém museu. Můžete jásat nad šperky od Pure, nebo Markéty Richterové, grafickým designem, trochou skla a porcelánu a pár křesílkama. Mám ráda Technické museum, a protože si (bohužel) musíte koupit vstupenku do celého musea (90 Kč studentská), doporučuju prohlédnout si všechny ty bouráky a letadla, popřípadě vyrazit se synkem, bratříčkem či milým.

neděle 22. ledna 2012

Model

Po pár dnech mé brigády v sekáči jsem došla k jasně definovaným rozhodnutím. V záplavě hadrů ze všech řetězců světa tam totiž trávím několik hodin denně. A jediné, co občas z velkokapacitních pytlů zasvítí, je nějaký zajímavý, kvalitní kus. Třeba vínovej klobouček Cacharel, nebo svetr ze stoprocentní vlny a nebo tahle sametová sukně se zlatejma knoflíkama.
Jsou tam věci, které se ještě loni houpaly na štendrech obchodů za plnou cenu a přitom teď stojej pade a tvářej se umolousaně. Teprve v záplavě těch nekvalitních materiálů a párajících se švů, mi opravdu došlo, jaká samopožírající mašínérie takzvané řetězce jsou.
Tedy k mým rozhodnutím. Žádné nákupy v řetězcích ( spodní prádlo, punčochy a ponožky jsou povoleny) Nakupuju v sekáčích a podporuju tím recyklaci oblečení a originalitu. Tím, že ušetřím ( když svetr je za pade a né za litr), můžu si občas dovolit koupit model od mladých českých návrhářů a šperkařů.

Co na to říkáte? Jsem nafoukaná koza? Máte k nošenému oblečení odpor? Už jste na to dávno přišli? Šperky nejradši z fima? Dáte za Háemko ruku do ohně? Vůbec Vás oblečení nezajímá?

úterý 17. ledna 2012

Láska a peníze

Máte tendence povídat si se svými botami? Schováváte si a vystavujete papírový tašky z drahejch krámů? Rámujete si visačky? Kabelky na Vás přes výlohu v Pařížské vysílaj telepatické signály?Strávíte čtením Elle a blogů celá odpoledne?
Divadlo v Dlouhé přináší terapeutickou a osvětovou hru Dennise Kellyho Láska a peníze v režii Jana Mikuláška.
(Navíc tam hraje Jan Meduna, moje platonická láska ještě z dob, kdy jsem ho vídala v Disku.)
Videli jste? Co na to říkáte?

*


Na nedělní výpravě jsem větrala zmijovku. A taky různá odhodlání. Ve vandrovnickém modelu putujícího krajánka. Nad hlavy Smíchova až k zapomenutým dvorům.

pátek 13. ledna 2012

Nebe Peklo Ráj


Moc jako v nebi si nepřípadám. Blbej pocit sebeuplatnění se furt nechce spokojit s aktuálními snahami o zaměstnání. Asi toužim po kariéře v kavárně. Člověk by myslel, že je to splnitelný. Ve všech mamacoffee maj plno až ke stropu. Plnim si index. Zase od začátku. V pondělí obhajuju. A už si moc nepamatuju co. Ch má neodolatelně pěkný nohy a taky v únoru narozky a já budu muset bejt tvořivá, protože jsem bez peněz. Všichni okolo se furt bavěj o penězích. Já taky. Docela mně to štve. Reynek se mi dostal pod kůži. Chci si furt něco škrábat suchou jehlou do měděný destičky. Moje sousedka má styl. Vždycky když jí potkám, raduju se z estetickýho zážitku. A kolem dokola, všecho bude fajn!

Co říkáte na mý nebeský voteplovačky?

úterý 3. ledna 2012

Pade

Víte, že v Národním se to dá zkusit.
Tím je tedy myšlena možnost, přijít v hezkejch šatečkách a s červenejma pusama tesně před začátkem a v rukou třímat ajsiky a tvářit se nekonečně chudobně a zároveň uměníprahnouce. Pak člověk může sedět v první lóži za pade. Nebo taky ne.
My to jdem ve čtvrtek zkusit na Louskáčka, potřebujem kulturu i potěšit oči ladnými baleťáky v trikotech. Na baletu jsem byla naposledy v 8. letech a bylo to zrovna v Národním.
A hlavní tahoun Zlaté kapličky, nebo spíš futuristické vzducholodi zaparkované vedle, je dle mého Nora a Kateřina Winterová v hlavní roli. Na tu si snad i koupím lístek.
Poslední dobou mně divadlo oslovuje víc než kino. A kromě stálic mého srdce v Dlouhé, Disku a Komedii, bych ráda rozšířila své obzory. Nějaká doporučení?