pondělí 27. února 2012

Zlatá rybka


Připadám si trochu jako Alexis z Dallasu, ale mé fajnšmekerské nitro Jí tam nemohlo nechat. Snad mi splní tři přání. Takže teď třeba jaro, prachy a častější pocit naplnění.

Koukali jste jako malí na Dallas? A kdo byl Váš hrdina? Máte rádi osmdesátky? Co by jste si od zlatý ryby přáli Vy? Může být kýč zároveň i uměním?

pondělí 20. února 2012

Dáša

Její táta byl frajer. Tmavovlasej čert. Lehkonohej dragoun socialistickejch časů. Válcoval plechy se šmrncem oficíra co popíjí vodku v románu od Tolstého. Nikdo ho nezkrotil. Alespoň jí to tak vždycky připadalo. Uměl se nýst zatuchlym městečkem jak kdyby kráčel po pařížskym bulváru. A ženský šílely. A ona ho za to milovala. Měl lásku k životu a v životě mnoho lásek. Její mámu, tuctovou ženušku si bral, pro ní z nejasných, nepochopitelných příčin. Čekala s nim sice dítě, právě ji, ale to pro něj přece nebyl žádnej argument. Po svatbě jí jednou přines kluka, že když už bude kojit jedno, může nakojit i druhý. Tak jí přibyl brácha a máma, ta malá myšička ho strčila k ní do postýlky a na nic se neptala. Když pak na ulicích potkávala černě kudrnatý děcka, dělala si pomyslný čárky k počtu svejch sourozenců. Umřel na rakovinu plic. Těžko říct, jestli proto, že nevydejchal přeměnu ve vzorového důchodce, nebo proto, že celej život hulil jak fabrika.

sobota 11. února 2012

Je čas.




Nastal čas hodinek. Koukat kvůli časové orientaci na displej lesklýho a děsně chytrýho mobilu je děsně out! Já vím, že už to víte. Vždyť se každýmu kinklaj na zápěstí zlatý casio digitálky. Mně se mimochodem líběj taky, jen se nedokážu přenést přes jistý pocit stádnosti, který mi jejich případné nošení poskytuje ( z toho můžete usuzovat na můj rozvinutý stupeň pokrytectví).
Nejradši bych měla takové ty pánské, retro primky, na koženém řemínku a tikající mi do kroku. Přesně takové, jaké Pája našel na Víděňskym flomarktu. Ale mně zatím nepotkali. Tak tedy tyhle. Našla včera při vybalování zboží, oboje za 30 Kč a navíc Swatch, když už jsme u těch značek. Tak kdyby jste se náhodou někdo zbavoval dědictví po pradědečkovi...


Máte a nosíte? Casio nebo Primky? Nebo radši ten displej? Pozorujete u sebe rozvinuté pokrytectví? Máte velikost zápěstí předškolního dítěte? A jak to řešíte? Čokoládou?

*

Jaro za sklem.

neděle 5. února 2012

*

Někdo povídal, že dobrý spisovatel musí hlavně žít. Bez žití by těžko něco prožil, bez prožití by neměl o čem psát. Definice žití mi není jasná. Respektive se proměňuje s mojí aktuální náladou.
Moje aktuální Aktuální nálada je více či méně bez života. Což je příznačné pro tohle roční období, ale není to zrovna něco, co se mi s klidným srdcem přechází. Tedy co žiju:

V tramvaji. Na místě přede mnou kraluje mladá cikánka v krátký péřový bundičce na klíně cigošskýho mladíka. Jsou velmi zamilovaní. Velmi samozřejmě. Ona ho krmí vychládajícími hranolkami z balíčku položeném na svých kolenou. On jí olizuje slané prsty. KFC láska. Normálně tyhle ozobávající se dvojice v hromadné dopravě těžce nesu, ale u těhlech dvou mi to nevadí. Dokonce bych si taky dala hranolku.

Nedělně ráno do práce. Prázdno. Tramvaj sjíždí od Letohrádku nejtočivější serpentýnou mý každodenní štrapáce. A všechny pražský komíny čouděj a kouřej vstříc novýmu mrazivýmu dni a konkurujou všem pražskejm věžím.