pondělí 20. února 2012

Dáša

Její táta byl frajer. Tmavovlasej čert. Lehkonohej dragoun socialistickejch časů. Válcoval plechy se šmrncem oficíra co popíjí vodku v románu od Tolstého. Nikdo ho nezkrotil. Alespoň jí to tak vždycky připadalo. Uměl se nýst zatuchlym městečkem jak kdyby kráčel po pařížskym bulváru. A ženský šílely. A ona ho za to milovala. Měl lásku k životu a v životě mnoho lásek. Její mámu, tuctovou ženušku si bral, pro ní z nejasných, nepochopitelných příčin. Čekala s nim sice dítě, právě ji, ale to pro něj přece nebyl žádnej argument. Po svatbě jí jednou přines kluka, že když už bude kojit jedno, může nakojit i druhý. Tak jí přibyl brácha a máma, ta malá myšička ho strčila k ní do postýlky a na nic se neptala. Když pak na ulicích potkávala černě kudrnatý děcka, dělala si pomyslný čárky k počtu svejch sourozenců. Umřel na rakovinu plic. Těžko říct, jestli proto, že nevydejchal přeměnu ve vzorového důchodce, nebo proto, že celej život hulil jak fabrika.

5 komentářů: