čtvrtek 29. března 2012

*



Poslední dobou se mi nejlepší zdají ty, které vypadají, že neumím zaostřit.

středa 28. března 2012

Darth Vader hadr!



Přecházím na Temnou stranu a místo obvyklého žvatlání okolo sebe šířím ďábelský smích a větu "Luku, jsem tvůj otec"!

Kdo nezná StarWars ať se propleskne. Nechť Vás doprovází síla!

úterý 27. března 2012

Vincenc

Dostali barák. Nejdřív tedy jen jednu cimru v něm. Ale s výhledem na zámek. Koukal po ránu álejí na jeho pískově žlutou fasádu a chvíli neslyšel řev dětí napěchovanejch na po podlaze rozloženejch slamnících. Za barákem už začínal hospodářskej dvůr. Uprostřed hnojiště, ozdobené na vrcholku dřevěnou kadibudkou s vratkou lávkou. Čeledíni kupili už od rána novou várku dýmající do zasněženého dvora.

U koní muselo bejt jak v klícce. Mladej pan kníže si potrpěl. Obešel všechny kotce v zabahněnejch rajtkách a pak ještě jednou po boku mladýho pána. Pozoroval jak se mazlí s koňmi a jako dítě je krmí kostkami cukru z nacpaných kapes jezdeckýho saka. Pak osedlal momentálního favorita.

Každý den na nohou, koně obstarával spíš z povinnosti, než z radosti, večer chumel dětí a žena, která s každým dalším zestárla o pár let.

A jednou za čas žasl krásou. Když se v oknech zámku odrážel východ slunce a barvil jeho fasádu, když mladý kníže závodil s vlakem na svém nejrychlejším hnědáku, když mráz štípal do tváří a on se zaposlouchal do křupání sněhu tvarujícího se pod jeho holinama.



pondělí 26. března 2012

*




Sametový motýlek alá Lanvin, kterej nejspíš nosil nějakej sotva rašící publescent do tanečních. Luxusní meďák objíždějící popelnici na Vinohradech. Rozkvetená kabelčička na odpolední čaje. Život bez smyslu pro humor (ano, mluvím i o módě) musí být strašným břemenem.

Smějete se často? I v tramvaji?

pondělí 19. března 2012

Žloutek i Bílek

Zase. Po dlouhé době. Od prvního nakouknutí k poslední straně neuběhlo víc, jak pár hodin horečnatého nadšení a netrpělivého polykání písmen. A té Kateřině je jen o pár let víc, než mě. Až když jsem ty Bohyně zaklapla, mohla jsem zvednout oči zpátky k realitě. Realita se setměla, ve dřezu věžičky a věže vyskládanýho nádobí, na stole několik lipových listů vyvedených kaligrafickými tahy štětce, balkón ověšenej prvním letošním venkovním prádlem, a ulice dunící mnohými návraty do města. Ale o tom vlastně psát nechci. V neděli byl Bílek. Konečně. Kolikrát jsem musela osumnáctkou obkroužit ten dům, než jsem se odhodlala. Ateliér plnej světla a milý kustódky přivydělávající si k penzi posedáváním v sochařově domě. Ch. říkal, že to je pro něj umění. Jako že ten Bílek a jeho monumentální sochy z vyvrácenejch javorů a lip. A co jsou ty moje malý papírky, malý čtvtečky, zažloutlý kartóny a věčný hledání? Vytáhla jsem celou krabici fotek a snažila se zase jednou luštit tajemný zkázky dávnejch předků. Některejch dávnejch a některejch nedávnejch. Vyluštila jsem houby, ale v kapse bundy našla oplakanej prstýnek. A šla jsem spát. Všimli jste si, že je Venuše v konjukci s Jupiterem? Nechala bych se pochovat.

sobota 17. března 2012

Romantika


Vzor mě okouzlil. Sukně připletená do zimního sekáčovýho zboží. Čekala, čekala a dočkala se. S pánským trikem a gentlemanskýma polobotkama, aby to nebyla zas až taková romantika.

Poslední dobou se dobře bavím. A vy?

úterý 13. března 2012

Na křídlech netopýrů






Má netopýří láska. Dokonalost sama vznášející se na těle. Nepovšimnutě zasunutý až na dno pytle. Poslední dobou jsem uchvácena jednoduchostí forem, geometrií, světlem a materiály s ním pracujícími. Matnými kovy, bělobou a prosvítáním, nebělenou bavlnou a odhozenými kartóny se zažloutlými okraji. A trochu té rudé na rtech, aby nám celý ten obraz rozdmýchala k životu.

neděle 11. března 2012

Přeju si...








Připadala jsem si tuhle jako dítě v cukrárně. V knihkupectví. A to jsem tam šla zakoupit jednu nezáživnou učebnici psychologie. Ještě jsem k ní rychle přihodila rozhovory s Josefem Sudkem a doufala, že si toho moje kreditka nevšimne. Tohle jsou každopádně ty nejvoňavější a nejsladší laskonky, které mi tam prošly pod rukou a moje srdce teď po nich prahne.
Né nepodobné všem bloggerským wishlistům i já si tady jeden vytvořila a říkám si, o kolik jednodušší musí být, toužit jenom po botách. Nebo jenom po knihách. Nebo být zenově odproštěn od materialismu. Ano, správně chápete, že já mám před sebou ještě dlouhou cestu.

Boty nebo knihy? Nebo oboje? Četli jste? Máte taky seznam? Jak často krémujete boty? A jak často čucháte ke knihám? Jeli by jste se mnou do Japonska?

pátek 2. března 2012

Golden boy

dnes. moje malá neděle. den není přísně rozkouskovaný povinnostmi. vzduch je voňavej a frišnej. v Kaabě tři vejce do skla k oblígátnímu kafi. v uších Halelůja. v srdci jarní rozčepýřenost. oči nasměrované na všechny ty krásné muže na ulicích. směju se na německý důchodce. směju se na otravný umývače předních skel, co postávaj na rohu u sexshopu. obcházím předzahrádky letenskejch činžáků a počítám sněženky. maluju si kočičí oči a mňoukám CH. do telefónu. stříhám pánský triko a sešívám dívčí šaty. jedna zlatá peříčková naušnice se mi houpe v lalůčku. v papírnictví si kupuju od každý Kohinoorky jednu. Leonard Cohen je prostě sexy. A já jsem taky tak trochu jeho Zlatej klučina. zlatej den.

Bílá liška






Japonské lepící pásky z rýžového papíru od Bílých lišek a naše velmi bezpečnostní dveře.

Taky lepíte?