úterý 27. března 2012

Vincenc

Dostali barák. Nejdřív tedy jen jednu cimru v něm. Ale s výhledem na zámek. Koukal po ránu álejí na jeho pískově žlutou fasádu a chvíli neslyšel řev dětí napěchovanejch na po podlaze rozloženejch slamnících. Za barákem už začínal hospodářskej dvůr. Uprostřed hnojiště, ozdobené na vrcholku dřevěnou kadibudkou s vratkou lávkou. Čeledíni kupili už od rána novou várku dýmající do zasněženého dvora.

U koní muselo bejt jak v klícce. Mladej pan kníže si potrpěl. Obešel všechny kotce v zabahněnejch rajtkách a pak ještě jednou po boku mladýho pána. Pozoroval jak se mazlí s koňmi a jako dítě je krmí kostkami cukru z nacpaných kapes jezdeckýho saka. Pak osedlal momentálního favorita.

Každý den na nohou, koně obstarával spíš z povinnosti, než z radosti, večer chumel dětí a žena, která s každým dalším zestárla o pár let.

A jednou za čas žasl krásou. Když se v oknech zámku odrážel východ slunce a barvil jeho fasádu, když mladý kníže závodil s vlakem na svém nejrychlejším hnědáku, když mráz štípal do tváří a on se zaposlouchal do křupání sněhu tvarujícího se pod jeho holinama.



1 komentář:

  1. uplne v vidim ten nas sychrov (i kdyz je spis oranzovej)

    OdpovědětVymazat