středa 11. dubna 2012

*




V pátek mi bylo bídně a v pondělí ještě bídněji. Dny mezi tím se rozehráli v aprílových náladách a střídali je jako počasí venku. Skoro jsme nejdřív nedojely. Tři holky a jedno starý auto. Taky jsme si vzpomněly, že nemáme dálniční známku. Na dálnici. Spali jsme ve starý secesní vile. Matrace poskládaný po podlaze původní kuchyně a vyplňující prostor od rohu do rohu. A když se otevřely dveře do špajzu, bylo to na chvilku jako za starejch časů. Ráno jsme šli na horu Tábor. Křížovou cestou až k hořickejm trubičkám a nepovedenýmu kapučínu v liduprázdný restauraci místní rozhledny. Z nebe padal led a diamanty a flitry plesovejch šatů.
Že prej jsme rytíři kulatýho stolu. Chvilkama jo, ale někdy jsme spíš rozhádaný stádečko ovcí, věčně se točící každá ve svý ohrádce. Obešli jsme louky. I pingpongovej stůl uprostřed lesního paloučku. Vypadalo to tam, že si choděj zahrát pinčus víly. Večer pohádka, z který jsem stihla jenom začátek a netušim, jak to s alabastrovou ručkou dopadlo.
V neděli vejce. Bavilo. Kluci pletli pomlázky. V pondělí nás přišli omladit. A nejvíc štípala ta jeho, asi že měl dojem že může, když jsem jeho.

Žádné komentáře:

Okomentovat