středa 20. června 2012

Krása

Chci mluvit o kráse.
Byla jsem se kouknout na letošní diplomanty AVU. Dneska byla vernisáž ve Veletržáku. Asi by mě přemohla obvyklá lenost  někam chodit, ale s jednou diplomantkou bydlím a tak se to víc než slušelo.
A byla tam krása. Překvapivě.
Už jsem za ty roky obcházení vernisáží nějak přestávala doufat. Jako kdyby současné umění nějak ztratilo cestu. Ona původně šokující a tabu bořící stezka hnusu a perfektně vymalovaných odporností už pomalu, ale jistě přestává fungovat. Copak dnešního člověka něco šokuje? A copak nám zbyla ještě nějaká tabu po tom, co se v Komedii pomazali psím sádlem a nahatý sjížděli nakloněný jeviště? Umění reflektujícího dobu a současný stav společnosti mám vcelku plný zuby.
Ale dneska sem zahlídla krásu. Krásu a něžnost a hravost. Bylo to jako zjevení. Chlupáči, tužkou vykreslené naděje a dřevěné sochy s poetikou a dětinskou upřímností. Smysl pro humor, ta málo uznávaná veličina. Koukat na ně bych chtěla pořád. A promlouvají ke mně mnohem víc. Říkají "snaž se", "má to smysl" a v jejich přítomnosti člověk začíná mít zase pocit, že je složen přeci jen i z jiných substancí, třeba i té nekonečné duše. Tak možná ta jediná Platónská idea sestoupivší s člověkem do světa - krása, to s náma ještě nevzdala.

Běžte se podívat.

úterý 19. června 2012

*

Únavu a otrávenost ze zkoušek životních i akademických si léčím černejma olivama z Billy a piánem. V některejch oblastech (skoro ve všech) už nikdy nedosáhnu onoho geniálního mistrovství a přesto mě bavěj. Třeba s tím piánem budu asi ráda, když zvládnu zahrát obouruč bleší pochod a nějakou vypalovačku z Amélie, ale i blbý ovčáci čtveráci mě těšej téměř nirvánicky. Mám to tak v mnoha oborech, vím trošku, umím trošku, baví mě hodně. Na jednu stranu mě vždycky zvláštně okouzleně píchne trocha závisti, když někde potkám nějakého génia, nebo odborníka erudovaného, někoho co fakt umí a od dětství přehrává stupnice, nebo určuje stáří a původ kamenů a tak. Takoví lidé, kteří hned zjara věděli, co dělat, jak a proč. Já to moc nevěděla a nevím tak úplně doposud. Jisté fáze přetrvávaly déle (budu VSU - velká světová umělkyně), jisté přetrvávají doposud (budu malá česká spisovatelka), ale baletky, cukrářky, šansónové zpěvačky, šperkařky, švecině, a podobně mě obohatily o zkušenost či nástroj a odešly do věčných lovišť. Podle Komenského (je vidět, že se učim), má být člověk všestranně rozvinutou osobností s mnoha znalostmi a umy. Nakonec jsem nejvíc asi sama sebou, erudovaným odborníkem na jednu malou holku. Ale být sám sebou, aniž by se člověk mohl schovat do nějaké pěkné odborné škatulky, dá občas pěkně zabrat.

Jste odborníky v nějaké oblasti? A umíte hrát na piáno?.


pátek 15. června 2012

pondělí 11. června 2012

změny

Já vím, že změna je život a život je fajn věc, ale stejně mě vždycky začne trochu tísnivě škvíkat v břiše a rozbrní se mi stoličky. I ty, co mi vytrhly už jako malý, protože mam malou pusinku a zuby velký jako kobyla.

*


Když jsme byli malí, jezdili jsme s babi a dědou na hřbitov na Jivinu, kde ležej nějací naši předci. A zatímco naše babi oprašovala náhrobek a děda tahal konve s vodou, my jsme vždycky hledali hrob mrtvýho kluka, co zemřel jako úplně malej. A pak nás mrazilo za krkem.
Prababička nám zpívala. A já vždycky nejvíc chtěla tu o tom, jak osiřelo dítě a jak hrabalo špendlíčkem a kopalo prstíčkem. Včera mně jí Ch. naučil hrát na klavír z nějakejch starejch not.

pátek 1. června 2012