pondělí 11. června 2012

*


Když jsme byli malí, jezdili jsme s babi a dědou na hřbitov na Jivinu, kde ležej nějací naši předci. A zatímco naše babi oprašovala náhrobek a děda tahal konve s vodou, my jsme vždycky hledali hrob mrtvýho kluka, co zemřel jako úplně malej. A pak nás mrazilo za krkem.
Prababička nám zpívala. A já vždycky nejvíc chtěla tu o tom, jak osiřelo dítě a jak hrabalo špendlíčkem a kopalo prstíčkem. Včera mně jí Ch. naučil hrát na klavír z nějakejch starejch not.

3 komentáře:

  1. Na Jivine je krasnej hrbitov, vcera jsem kolem jela na kole.

    OdpovědětVymazat
  2. osiřelo dítě = noční můra mýho dětství (...krev potůčkem teče? žejo?)

    OdpovědětVymazat
  3. no jo, mě se to nějak strašidelně líbilo:)

    OdpovědětVymazat