úterý 21. srpna 2012

*



Moje jednodenní prázdniny ve dvou fotografiích.

Bylo to hezký. Hned jak jsme přejeli dnes už skoro nepostřehnutelnou čáru, začal na mě Ch. radostně mluvit německy a do Cohena a nějaký elektroniky nám pravidelně vpadala dopravní hlášení s Der, Die, Das. Zittau, neboli Žitava je od hranic snad pět minut a do Gorlitzu ( Zhořelce) to je půl hodina k tomu. Asi už jste si všimli, že ať jedu kamkoliv, vozím odevšad v podstatě ty samý fotky. Vymlácený zvonky, starý vobouchaný dveře, praskliny a zakoutíčka. Nejspíš je můj fotografickej pohled dost zúženej, ale taky se tomu může říkat autorský rukopis!

A teď už zase zpátky doma, natírám všechno co jde stříbrnou a šedou.




čtvrtek 9. srpna 2012

Bižu








 Říkám si, že staré české bižu se nevyrovnají ani diamanty od Cartiera. Co říkáte Vy?

čtvrtek 2. srpna 2012

Léto

Srpen. Možná by se dalo začít popisem atmosféry a vykouzlit Vám před očima letní ráno probouzejícího se velko-maloměsta. Možná bych mohla použít vzletné obraty vyčtené z knih, o sluncem ohřívaných ulicích a jeho paprscích odrážejících se v oknech činžovních domů, o malátném pohybu zůstavších trosečníků, kteří neodjeli do Chorvatska či podobně oblíbených končin, o vzduchu stále ještě svěžím novým dnem, ale už dávajícím tušit horké odpoledne. O vyhřáté vodě v Divošáreckém Džbánu a pokoukáníčku na oproti ležící nudapláž. O ledové tříšti, mangozmrzce a tvarohovým Míšoj. Mohla bych si dopít kávu dovezenou z Peru a vyfouknout poslední vanilkový obláček holčičího pokouřeníčka. Ale vy tohle všechno nejspíš znáte a třeba to taky prožíváte. (Neodjeli jste-li tedy do již zmiňovaných destinací.)

Ano, je to tak. Jsem odsouzena k létu ve městě. Létu bez volna. Létu plnému povinností. Tak proč si to alespoň trochu neužít. Mé léto tedy bude trosečnické, pracovní a pražské.

 Jaké je to Vaše?