středa 12. září 2012

*

Ráno popíjím meltu. Meltu z konvice vyřazené z nemocničního inventáře. S malým číslem 9 na jejím dně a s uraženým a pečlivě přilepeným vrškem porcelánového víčka. Vršek vypadá jako malé cirkusové šapitó, popřípadě sotva vzlétlý Zeppelin. Urazila jsem ho hned po týdnu. Neopatrností a nervozitou a taky s touhle konvicí nejsem ještě dostatečně sžitá. Ta konvice je z mý nový práce. Jsem teď zase na nějakou dobu zaměstnaná jako oživovatelka nepotřebných, vyřazených a opuštěných věcí. Je to hezký. Pozoruju při tom lidi, občas s nimi mluvím, šperkuju výlohy a posílám věci do nových domovů. A máme i knihy co voní pracovnami starých pánů.

I stěhování jen z pokoje do pokoje může zabrat veškerý můj volný čas. Pokoj co má náročnou minulost potřebuje opečovat než nabídne nějaké výhledy do budoucnosti. Strop zežloutlý stovkami vykouřených cigaret, podlaha navrstvená léty i různými službami odehrávajícími se tam.
Malujeme. Škrábeme pozůstatky po fanatickém tapetování všeho. Natírám. Větrám. A zatím bosa běhám po studené, rozpadající se dlažbě a pak mi teče z nosu.
Ale ráno je slyšet ptáky obývající rozlehlou zahradu ve dvoře. Odpoledne mi na postel svítí slunce a večer jsem černým posluchačem jazzových koncertů blízké kavárny.
A potřebujem obrazy. Velké a úchvatné. A potřebujem komodu, která nemá na spodní straně z papundeklu pořád ještě přilepenou cedulku z Ikei.

Možná bych potřebovala i jiné věci, ale s nadcházejícím podzimem některé z nich očekávám a taky si dělám naděje, že můj letošní podzim opět předčí příliš přeceňované léto.

3 komentáře:

  1. Čítam si tento príspevok, počúvam toto: http://www.youtube.com/watch?v=u1kHHu5J1yI a cítim sa maximálne spokojne. :) Chválim ťa, za celý krásny blog.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně napsáno :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Že bych si šla přisvojit nějakou knihu s minulostí...?

    OdpovědětVymazat