sobota 29. prosince 2012

Čtenářský deník



Trpím lehkou formou povánočního splínu. Lehká forma je to od chvíle, co jsem opustila rodný dům a rodnou rodinu a vrátila se do nory. Předtím se mi má existence zdála vskutku mrzká. Vždycky když potkám všechny své úspěšné bratrance, vdávající se sestřenice a milující, ale jakoby stále něco očekávající prarodiče, mé poměrně zdravé sebevědomí začne škytat a litovat se. Taky v tom čase stihnu obhlédnout torzo mého dětského pokoje a zahlédnu všechny ty nedodělané a odložené sny a závazky, které se kupí po rozích.
Léčbu jsem zahájila na Hobitovi, následoval Švankmajer v Domě u Kamenného zvonu a jeden celý den v posteli s knihou. Nepomohlo to.
Budu tedy chtě nechtě muset vstát a začít něco dělat, aby mně nezačaly nedodělky strašit i mimo vánoční svátky.

2 komentáře:

  1. Je těžké hodnotit sám sebe. Vždycky jsou na tom lépe ostatní, mají jasné vize, jasné cíle a úspěchy. Dávám si tvé psaní k snídani a mám z něj ráno vždycky velkou radost. Taky lovím, nacházím, zachraňuji, skládám. Na mnoha místech společně ale někdy jindy, v jiném čase. Projížďky na labuti, tobě ji někdo vyfoukl, já si ji radši objednala dopředu, hrála jsem na ní z kazeťáku Janáčkovu Její Pastorkyňu. Poznávacím znamením by se mohla snadno stát brněnská kombinace kávy s mlékem, jednoho vaječného likéru a kusovky. Oba jste zaujatě četli.

    OdpovědětVymazat
  2. Ha Estero, ty jsi ta milá servírka, která nám věnovala vlastní zásoby tabáku? Tak příště tě musím na to kafe pozvat. Třeba se siločáry setkají.

    OdpovědětVymazat