středa 27. února 2013

Čtenářský deník



Jde to tady trochu k šípku. Já vím. Tajně doufám, že stav blogu není paraleou ke stavu mého života. (Určitě né, se přesvědčuju.)

Každopádně včera přišla inspirace. Nejdřív jsem v práci poslouchala rádio (mou kolegyní neustále laděné na Český rozhlas) a zaslechla část rozhovoru o prvorepublikové módě. S hrdostí sběratelky jsem si vzpomněla na kabelky po prababičce a udělala si ke zbytku vysílání kafe s mlíkem. Když jsem doběhla do knihovny pět minut po zavíračce a zůstala v Celetný stát tak nějak naprázdno, dostala jsem neodolatelnou chuť jít do muzea. Tedy do Umprum musea. A pak celá zjihlá byla okouzlena lidským umem. Završila jsem to životní investicí (nebo alespoň měsíční) - Pražskými módními salóny. Když jsem s knihou v podpaží kráčela přes most, skoro jako by ve vzduchu bylo cítit jaro.

Zůstávám tedy nenapravitelným optimistou. Zatím tedy alespoň co se mého života týče. S tím blogem ještě uvidíme.

neděle 24. února 2013

úterý 19. února 2013

Kolem dokola

Pár dní v jiný realitě. Odnesla to mírně propálená čepice. Odneslo to moje zabroučený splíny. Ta zima byla i dost hezká. Fakt. Celej den na sněhu. Ale žádný buržouský lyžováníčko. Pěkná práce to byla. Na nejvyšší stráni. Zdolali jsme tři modříny a pálili fatru jak diví. Voheň na sněhu je pohádkovej. Maruška a dvanáct měsíčků. A čaj v termosce a namazaný housky a pod kalhotama natažený šponovky-voteplováky. Konečně nějaká práce co je vidět. Prostě makáš a taháš a nakonci jsi celej utahanej. Ale zdravě. I ty ruce a nohy bolej zdravě.
Možná kdybych byla dřevorubec, nemám pořád hlavu plnou mruků. Mruků a povinností a nutností a plánů ke splnění. Možná by jsme se mohli na to celý velkoměstský snaženíčko vyfláknout a prostě se odstěhovat. Asi spíš ne, ale někdy mě to napadá.

Snažíte se?

úterý 5. února 2013

pěknej oř



Ráda bych byla bohatýrem. Takovej Ilja Muromec. V pažích sílu sta mužů a v srdci odvahu celičké matičky Rusi. Pokulhávám. A tohle je taková moje berlička. Nemyslim jen koženou bundičku a pěkný narozeninový bločky. Myslim i tohle místo.
Podepřu se jím někdy, když otázky o únosnosti aktuálního fungování překročí nitrolebeční míru. Ale berlička Iljova koně Zlatohříváka nenahradí. Berlička člověka ani moc daleko nedonese.
Měla bych se porozhlídnout kudy dál. Někdy se i z pajdavý herky může vyklubat pěknej oř.