úterý 26. března 2013

°°

Nemám ráda příliš plný diář. Ani ten můj minimalisticky krásnej. Někdy se nechám unést a mám pocit, že jedině ten správnej termínovej fičák ukazuje na to, že žiju, jsem pilná, jsem schopná, případně jsem úspěšná. Když takhle fičím několik týdnů přichází zmar. Když svou mysl příliš zaúkoluju, už vůbec nemá čas, přemýšlet si jen tak. Pak jí taky nic nenapadá (tedy kromě toho zmaru). A pak vlastně vůbec nic nedělám (kromě toho fičáku).
Kreativita (ať zní to slovo jakkoliv otřepaně) potřebuje lelkování, koukání do stropu, posedávání po kavárnách a čas. S časem na tyhle zneuznalé a společností opovrhované činnosti, přichází nápady a taky chuť. I kdyby to byla jen chuť upíct koláč, nebo nazdobit okno. Případně namalovat obraz a napsat pětisetstránkový román.
Můj profesor na sociologii tuhle v mých očích dost zazářil s myšlenkou, že prokrastinace je možná jen urputná snaha naší duše, ubránit se těm neustálejm termínům a políčkům v diáři.
Byly doby, kdy jsem žádnej diář nepotřebovala. Pak byly doby, kdy jsem se radovala, kdykoliv jsem do něj mohla něco vepsat, ideálně krasopisně a s obrázkem. Teď ho otvírám denně, ale poctivě se snažím občas něco vmalovat alespoň do něj.

S inspirací mi pomáhaj "Idoly". Taková partička šikovnejch holek, co měla a má styl, vkus, talent a taky co říct. Když je nejhůř projedu jejich seznam a kráčím skrze úkoly s mnohem větší vervou.
Dneska třeba:


 
 

neděle 24. března 2013

Kontejnerová eklektika


Po vzoru módních trendů. Dobře, zbyl mi kus látky. Můj největší víkendový počin. Ještě šunkofleky a pár hodin tančení na Billy Jean.
Mimochodem zařizování bytu s naprosto nulovými prostředky poměrně čistě definuje váš styl. Je to taková kontejnerová eklektika. Abych se přiznala, jsem na sebe ohledně schopnosti najít na ulici kus bytového zařízení poměrně pyšná. Škoda jen, že takové Eams chair nebo podobnou designérskou ikonu mi letenský ulice asi nevydaj.

A jak zařizujete vy? Taky máte ke svému obydlí citový vztah? A co kontejnery?

středa 20. března 2013

Ranní chvilka estetiky



Je dobré obklopovat se krásnem, tříbí nám to vkus a zlepšuje náladu.

úterý 19. března 2013

Chci

 
 
 

 
 
 
Po čem má materialistická temná strana aktuálně touží.
Co ta Vaše? Nebo jí vůbec nemáte?
 
 
 

neděle 3. března 2013

Desperádo


Ano, mojí preferenci ohledně obuvi zkráceně nazývám "Desperádo"! Ideálně když přezka cinká do kroku alá ostruhy. Freud by v tom možná hledal nevědomou touhu po drsnosti.

Pozorujete u sebe určité podivné inklinace co se obuvi týče?

sobota 2. března 2013

°


Běta byla odjaktěživa krásná. Zamlada vypadala jako herečky z černobílejch filmů. Alespoň tak si jí Marie představovala. Krasotinku s vypulírovaným obličejíčkem a tmavě vykresleným obočím. To obočí si Běta vykreslovala doteď. Dřív než kamkoliv vyrazila, stoupla si k zrcadlu a pečlivě vyplnila mírně vypelichaná místečka tmavou tužkou.
„Obličej bez pěknýho obočí, je jako obraz bez rámu.“ pronášela k Marii pravidelně, jen co jí začala sahat k z lehounka se houpajícímu poprsí.
Marie věděla svý. Ani sebelepší rám blbej obraz nezachrání. Ale oponovat se nepokoušela. Vlezla si radši do nasládle vonící skříně a skrz pootevřený dveře pozorovala Bětu při oblíkání.
To jí bavilo. Pozorování. Skrze studený skla tramvaje. Přes pohár se šlehačkou, co jí Marie objednávala v Mánesu. A taky z tý skříně.
Běta měla skříní několik. „Taky už mi není dvacet, abych všechno narvala do jednoho kuférku!“uzavírala vždycky debaty se synem a snachou nad množstvím jejího oblečení. Marie s ní souhlasila. Kam by se taky schovávala, kdyby jich ubylo. Skříně byly různé a dostávalo se jim různé vážnosti. Nejkrásnější, lesklá a barvená do mahagonova, stála v Bětině pokoji. Měla několikolikero křídel a jedny z dveří vyplňovalo zrcadlo. V něm se Marie i Běta prohlížely, když vyrážely „za kulturou“, jak Běta vždycky říkala. V téhle skříni byly největší poklady. Dva kožichy a jedno paleto, se kterým se dalo mazlit jako se zvířátkem. V levý části byly malý šuflíčky plný šátků a rukaviček. Taky tam Běta měla dopisy. Ale to nikdo nevěděl. I Marie dělala, že to neví.