sobota 29. června 2013

°

Tak jo, už to začalo. Hromadné opouštění města. Pozoruju to z okna.
Dva protichůdné pocity. Závist, jasně. Neopouštím, natož hromadně. A abych byla upřímná, došlo mi, že nejhorší věc na tom, být zařazená do pracovního procesu a světa dospělých, je absence prázdnin. Vždyť jsem na ně byla zvyklá tolik let. A teď najednou nic.
Chci taky volno a odjezd. Nepohrdla bych ani chatou u babičky, ani nedostavěným chorvatským apartmánem. Ten pocit být na cestě je k nezaplacení.
No ale taky mám ráda vyprázdněné letní město (neříkám to jen pro sebeútěchu), v ulicích na Letné jen pár zmatených turistů a já.
Doufám, že si to všechny ty děti pořádně užijou. Pro mně už dva měsíce nejsou ani náhodou nekonečný.

Jedete? K babičce? Nebo se potkáme na Letný?

pondělí 17. června 2013

Dnes


Ačkoliv mám vytrvalý pocit, že bych měla neustále dělat něco jiného, občas si uteču k beletrii. Při večerním stmívání na balkóně, doprovázena cinkáním hrnečků protější kavárny a milostnými avantýrami párečku holubů. Obě velmi dobré, dle mého skromného soudu. Šrámkové Hruškadóttir jsem milovala pro samozřejmou lehkost vyprávění, která se v některých pasážích objevuje i tady. A Třeštík, nebo vlastně spíš jeho máma, mi přiblížili jeden ze silných ženských osudů, které občas pro inspiraci potřebuju.

Máme tady léto. Hlavně na něj neklást příliš velké nároky, říkám si.