čtvrtek 28. listopadu 2013

Šála

Včera jsem vyrazila hodně brzo. Nejsem na to zvyklá. Rozmazlená pražská slečínka. Kousek po šestý jsem vyšla z domu. Hodně velká zima a taky tma. Naprostá.
Na zastávce tramvaje na mně pad splín. Dokud jsem svět viděla optikou osmé ranní, ani nadcházející zima, nabalení spoluobčané, ani má budoucnost mi nepřipadali tak špatní. Ale v šest. Všechno špatně.
Napadaly mně existencionální otázky o smyslu mého života, i neodbytná touha koupit si další šálu k mým aktuálním dvaceti.
Ptáte se, jak může někdo, vlastnící dvacet šál, mít obavu o svou budoucnost?
Jenže šály nejsou všechno. Zvlášť v šest.

3 komentáře:

  1. Tak přesně takové pocity mám téměř každé ráno :), vycházím z domu taky v šest.. a vlastním taky tolik šál (přesný počet tedy nevím, nepočítala jsem je, možná to bude i horší než 20) a i já mám potřebu koupit si další, která už bude ta nejlepší a nejteplejší ;).
    Moc ráda čtu tvoje články.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš můj obdiv, zvlášť k tvému neutuchajícímu optimismu. Já bych byla strašná mrcha, kdybych v šest vycházela denně. Ale zase vlastní kouzelnej baráček..

      Vymazat
  2. A já mám spíš opačný pocit, optimismu bych potřebovala asi víc :) a po ránu na mě nesmí nikdo mluvit moc brzo, to jsem taky tmrcha :D

    OdpovědětVymazat