středa 13. listopadu 2013

Storka na středu

Šla jsem z práce. Už tma. Už hodně listopad. Byla potřeba šála omotaná do výšky ušních boltců. Taška mě řezala do ramene. Velký nákup v Bille. Bude večeře. Těším se a v břiše už mi kručí. Vezmu to Čechovkou. Pod Lipama natřískáno, zahlídnu výlohou. Už mě ta taška zmáhá. U kontejnerů už jsem zmožená. Zima mě popohání. Ale v druhym patře malovanýho domu se svítí. Svítí celý patro. Zírám a šmíruju. Nádherný dvoukřídlý dveře. Někdo škrábe omítku na štaflích.
Páni, říkám si, a přemejslím jak bych zařídila celý patro. Takovej byt i s knihovnou, pracovnou, trucovnou a atelierem. Zírám hodně. Taška mě táhne doprava. Málem zašlápnu babičku.
Takovou tu starou. Extra starou. V rukavičkách a zimníku nehledě na počasí. Vídám jí občas v ulicích, ale hezky z dálky. Tahle babička má šnečí rychlost. Někdy jí potkám na cestě tam i zpátky, posunutou sotva o pár metrů. Mluví na mně. Překvapivě velmi jasně. Chce použít mé rychlé nohy a jestli jako mám čas. Na chvilku se mi nechce. Taška mě řeže do ramene. Není paní už trochu mimo? Abych se nedostala do potíží.
Ale jo, tak co teda?
Lidovky.
Prej jestli je znám.
Trochu se zastydím. Vypadám asi, že noviny moc nečtu.
Dá mi dvacku a já pádím. Nonstop na rohu prázdnej. Lidovky trůněj na stojanu i s Rathem na titulce.
Lidovky pod rameno, v dlani žmoulám vrácený čtyři koruny. Kolem svítícího patra radši svižně. Pořád škrábou. Paní čeká. Trochu nejistě. Svět venku je docela unfriendly když jste starý a je tma.
Uvítá mě s úlevou. Pohladí noviny. Raduje se jak malá. Cpu jí zpátky ty čtyři koruny. Brání se.
Čtu ty noviny už třetí generaci u nás v rodině víte slečno.
To je hezký.
A znáte Putnu? Ten tam výborně píše. Ale jen ve středu. Ten tam bude až zítra.

Jako fakt? Paní je osmdesátosm let a ráda si ke kávě přečte Lidovky. A nemá jí je kdo přinýst. Krom toho mě odhadla dobře. Noviny moc nečtu. Asi je to chyba. Věděla bych, jestli ten Putna stojí za všechny ty protesty a možná by můj obzor dosahoval vejš něž k druhýmu rozsvícenýmu patru malovanýho domu.

Poučení celá řada, ale o tom až příště.

3 komentáře:

  1. nekoho dojimaji opustene deti, me dojimaji stari lidi. taky nectu noviny...

    OdpovědětVymazat
  2. Asi paní nemá facebook a všechny ty blogy a Pinteresty a různý jiný interesty, který by ji odváděly od rituálu Lidovek. Závidím jí...

    OdpovědětVymazat
  3. moc pěkně napsané, mě dojímá můj pan soused co si kupuje pravidelně jen 4 magnesie ( představuju si jak v Bille z toho plastovovýho obalu dvě z šesti vyndavá) aby je unesl a poté nechává stát v chodbě v přízemí, aby zbytek nákupu vynesl do čtvrtého patra bez výtahu a potom se pro ně dolů zase vrátil.Když ho potkám vždy mu s nákupem pomohu (My lidé ze čtvrtého patra bez výtahu si musíme pomáhat).

    OdpovědětVymazat