úterý 25. března 2014

šampióni

"A přestože mohu dělat dojem mlýnku na maso nebo šrotovačky otrub, jsem celá utopená v okvětních plátcích a rozevírám se za ranní rosy jako na jemný poklep chytrý telefon."
Petra Hůlová, Macocha

 
We are the champions hned jak sem se poprvé napila. Taková naférovku muzikoterapie. Kafe a Queeni. Liberál o mně pečuje i v chvilkách nejpotřebnějších. Chvilky se nějak roztáhly do týdnů a měsíců. Skoro by se zdálo, že takhle už to bude napořád. Full-time bojovka. Kolik toho stihnu vybrat pilovanym trojitym Axelem, a kolik toho popadá po podlaze. (No jo, jako malá jsem koukala na krasobruslení. Ale už tehdy mě nejvíc bavily ty oblečky.)

pondělí 17. března 2014

Okamžik medvěda



"Nepochybuji o tom, že každá vize lepšího světa se rodí ve fantazii žen. Všechno vlastně pochází z fantazie a je dost podivné, že školy nepořádají zvláštní kurzy, které by tuto dovednost rozvíjely, a že ani univerzity nemají fakulty, které by se této oblasti věnovaly."
Olga Tokarczuková, Okamžik medvěda.

Voní nám po pokoji vlhký prádlo. A byt je při pondělku tichej a klidnej. Slunce mně netáhá ven. A v ledničce zbyla ještě crcečka mlíka. Tak akorát do jednoho kafe. Takový malý zázraky. Pomáhají mi žít a přežít. Mám pocit, že v tomhle okamžiku můžu cokoliv. Jsem vládce všech světovejch moří. Škoda jen, že je to okamžik. Okamžik medvěda. A pak je spláchnutej vlnou povinností. A čas letí.

sobota 8. března 2014

A jiná dobrodružství...


Pátek : Svítí slunce. Na půl jedenáctou do Triba. Takže jsem trochu nervózní. Na Spartě nasednu na dvanáctku. V tramvaji jede bezdomovec. Sice trochu smrdí, ale hraje na kytaru. Když tramvaj sjíždí kopec k Malostranský, hraje Elvise. Usmívám se. I ostatní v tramvaji. I ta napružená paní naproti mně se usmívá. Hraje Love me tender a slunce svítí skrz sklo. Když vystupuju dám mu dvacku. Hezký.
Sobota : Na lodi. Ráda si někdy oblíknu kostým. Jsem za někoho jinýho. Proč bych měla bejt já pořád jenom za Markétu.
Neděle: Ořechovka. Kterou vilu si koupíme? A budeme mít na zahradě sněženky a krokusy.
Pondělí: Velký všedno. Ale vyslali jsme ušáka na převlečení.
Úterý: Sotva se vleču.
Středa: Jedna práce, druhá práce. A pak jdem do Sweet and Pepperś, protože podléhám módním bistrům. Za mně teda nic moc. A drahý. Ale možná jsem snob. Recept alá Berlín, teda křídově černá tabule, minimalistickej interiér a trendy limči nefunguje sám o sobě. Chce to nějakou přidanou hodnotu.
Čtvrtek: Stěhujem Káťu. Ach jo. Ten byt jsem měla ráda. Taky jsem měla ráda pocit, že mám první záchranu hned přes ulici. Trochu se strhnem. Hlavně teda kluci. Jsou fakt statečný. Kořist mám. Starej květinovej stolek. Nikdo ho nechce. Nikoho není. Takovej bezprizorní.
Pátek: Práce. Spím.
Sobota: Práce. A hurá. Cesta vlakem! Do Tábora. Raduju se jako malá. Ale jede to hrozně rychle. Střídám zírání z okna, úvahy o světě, pozorování sociálního dramatu na záchodcích. Ani nestihnu vytáhnout knížku. V Táboře si dáme naší silnou trojku. Jídelnu Slováč, kavárnu Klid a nakladatelství Baobab. Vytahujem úvahy o vile a zahradě. Tentokrát v Táboře. Odpoledne ještě Helča a Valča.
Noc ve studenejch peřinách. Ale nikde žádná chcíplá myš. Fakt.
Neděle: Trnkova zahrada. No fakt. Zahradník je nevrlej. A netrpělivej. Natáhnu si svý květovaný gumáky. K obědu párky na zahradní lavičce. Zahradník se sotva šourá. Tak zpátky do velkoměsta.
Pondělí: Zpráva dne - zahradník je nemocnej. Asi nějaká viróza.
              Zpráva dne II. - zahradník má něštovice.
Vážně nerandím s šestiletym. Ale když mu mažu vyražený puchejřky tekutým pudrem, vzpomenu si na naše indiánský nešťovicový hry, tam zpátky v čase.
Úterý: Mažem tekutým pudrem s vůní mentholu. Po koberci je nasněženo z odpadávajících vrstev.
Pořád ještě nejsem dobrá. Největší zážitek je Zdeňka Imreczeová u nás v obchodě. A líběj se jí jedny šaty.
Středa: Velká výprava pro kuchyňský dvířka se s přítomností něštovic výrazně komplikuje. Tak jedu teda metrem. Až kamsi za obzor. Vlastně na Zličín. Je to zvláštní kraj. Úplně jiný než Letná. Šla bych na průzkum, ale tlačí mně čas a vytyčený cíle. Ikea. Taková bez názoru. Ale dvířka už hrozně chci. Po těch šesti letech. Je to rychlý. Beru ty nejmíň problematický. Šedou mi zakázal. A jak je nemocnej, tak beru ohledy.
Čtvrtek: Mám 20 minut na vyzvednutí grafiky. Místo abych pokonverzovala s milou paní v Hollaru, otáčím se hned ve dveřích. I nadšení se dostavuje až pozdě večer, když je vybalím na koberec.
Pátek: Mám neodolatelnou touhu koupit si něco na sebe nebo si ostříhat vlasy nebo oboje dohromady.
Sobota: ...