sobota 8. března 2014

A jiná dobrodružství...


Pátek : Svítí slunce. Na půl jedenáctou do Triba. Takže jsem trochu nervózní. Na Spartě nasednu na dvanáctku. V tramvaji jede bezdomovec. Sice trochu smrdí, ale hraje na kytaru. Když tramvaj sjíždí kopec k Malostranský, hraje Elvise. Usmívám se. I ostatní v tramvaji. I ta napružená paní naproti mně se usmívá. Hraje Love me tender a slunce svítí skrz sklo. Když vystupuju dám mu dvacku. Hezký.
Sobota : Na lodi. Ráda si někdy oblíknu kostým. Jsem za někoho jinýho. Proč bych měla bejt já pořád jenom za Markétu.
Neděle: Ořechovka. Kterou vilu si koupíme? A budeme mít na zahradě sněženky a krokusy.
Pondělí: Velký všedno. Ale vyslali jsme ušáka na převlečení.
Úterý: Sotva se vleču.
Středa: Jedna práce, druhá práce. A pak jdem do Sweet and Pepperś, protože podléhám módním bistrům. Za mně teda nic moc. A drahý. Ale možná jsem snob. Recept alá Berlín, teda křídově černá tabule, minimalistickej interiér a trendy limči nefunguje sám o sobě. Chce to nějakou přidanou hodnotu.
Čtvrtek: Stěhujem Káťu. Ach jo. Ten byt jsem měla ráda. Taky jsem měla ráda pocit, že mám první záchranu hned přes ulici. Trochu se strhnem. Hlavně teda kluci. Jsou fakt statečný. Kořist mám. Starej květinovej stolek. Nikdo ho nechce. Nikoho není. Takovej bezprizorní.
Pátek: Práce. Spím.
Sobota: Práce. A hurá. Cesta vlakem! Do Tábora. Raduju se jako malá. Ale jede to hrozně rychle. Střídám zírání z okna, úvahy o světě, pozorování sociálního dramatu na záchodcích. Ani nestihnu vytáhnout knížku. V Táboře si dáme naší silnou trojku. Jídelnu Slováč, kavárnu Klid a nakladatelství Baobab. Vytahujem úvahy o vile a zahradě. Tentokrát v Táboře. Odpoledne ještě Helča a Valča.
Noc ve studenejch peřinách. Ale nikde žádná chcíplá myš. Fakt.
Neděle: Trnkova zahrada. No fakt. Zahradník je nevrlej. A netrpělivej. Natáhnu si svý květovaný gumáky. K obědu párky na zahradní lavičce. Zahradník se sotva šourá. Tak zpátky do velkoměsta.
Pondělí: Zpráva dne - zahradník je nemocnej. Asi nějaká viróza.
              Zpráva dne II. - zahradník má něštovice.
Vážně nerandím s šestiletym. Ale když mu mažu vyražený puchejřky tekutým pudrem, vzpomenu si na naše indiánský nešťovicový hry, tam zpátky v čase.
Úterý: Mažem tekutým pudrem s vůní mentholu. Po koberci je nasněženo z odpadávajících vrstev.
Pořád ještě nejsem dobrá. Největší zážitek je Zdeňka Imreczeová u nás v obchodě. A líběj se jí jedny šaty.
Středa: Velká výprava pro kuchyňský dvířka se s přítomností něštovic výrazně komplikuje. Tak jedu teda metrem. Až kamsi za obzor. Vlastně na Zličín. Je to zvláštní kraj. Úplně jiný než Letná. Šla bych na průzkum, ale tlačí mně čas a vytyčený cíle. Ikea. Taková bez názoru. Ale dvířka už hrozně chci. Po těch šesti letech. Je to rychlý. Beru ty nejmíň problematický. Šedou mi zakázal. A jak je nemocnej, tak beru ohledy.
Čtvrtek: Mám 20 minut na vyzvednutí grafiky. Místo abych pokonverzovala s milou paní v Hollaru, otáčím se hned ve dveřích. I nadšení se dostavuje až pozdě večer, když je vybalím na koberec.
Pátek: Mám neodolatelnou touhu koupit si něco na sebe nebo si ostříhat vlasy nebo oboje dohromady.
Sobota: ...

5 komentářů:

  1. Ano, kniha, to je to pravé, to je úplně jasné. Pan Nakata sice nemá ani tucha, o čem by to mělo být, protože neumí číst ani psát a módě nerozumí, protože je hloupý, ale pořád lepší, než brát p-o-t-v-o-r-u. Když někdo umí takhle mluvit s kočičkama, tak to ještě neznamená, že o tuto schopnost nemůže přijít, takže je lepší začít co nejdřív, pokud možno hned.

    OdpovědětVymazat
  2. V roku 1966 som bol v Prahe vojak. Na Orechovku sme chodili strazit nejake objekty.Naplanoval som si - ked pridem do civilu postavim si vilu. Jedna sa mi ohromne pacila. Nepodarilo sa. Tebe prajem nech sa Ti vsetko co si naplanujes podari. A.

    OdpovědětVymazat