čtvrtek 24. dubna 2014

Kéž jsou všechny bytosti šťastny!

"Kéž jsou všechny bytosti šťastny!". Pokaždý, když čtu tenhle "sluníčkovej" nápis na bilboardu u dálnice, tuším někde mezi Prahou a Jihočechama, probouzí se v mně má deathmetalová, děsně drsná část. Jako kdyby štěstí bylo to jediný, o co tu běží!
A není?
Já vlastně nevím. Ano, tušíte správně. Má stará známa, přemýšlivá a melancholická, dorazila opět na návštěvu. Naštestí muž do těch jižních Čech vážně odjel, takže tady hospodaříme jen ve dvou - já a já - hroutící se z těžkosti světa.
Ale o co tu vlastně běží je otázka, která mně neopouští nikdy. Někdy je zasunutá někde pod hromadou povinností /představuju si velkou horu nevyžehlenýho prádla i když nežehlím/, jindy je až moc dobře vidět.
Přece to nemůže být jen o mým oblíbeným odškrtáváním úkolů v diáři. /dodělat školu, mít kam uložit dvacatero spoďárů, vymalovat špajz, porodit dítě, napsat knihu, koupit prášek na praní../ Nakonec si svítivě růžovým markerem odškrtnu položku "umřít" a bude. Tahle teorie by mně k té smrti posunula velmi rychle. Honba za "splněným" je totiž doprovázena neustále narůstajícím seznamem "udělat". Takže nekonečná honička. Tedy vlastně konečná.
Občas se nechám povznést Reinerovou a jí proklamovaným " I maličkosti mohou být zážitek." A funguje to. Mám radost z malých věcí. Jen mi to nestačí.
Problém tedy bude ve mně. A v mé potřebě /možná to bude pozůstatek inkarnačních teorií/ změnit svět.

A co vy? Jste štasné bytosti? Radujete se z maličkostí? Žehlíte? A máte touhu měnit svět?





9 komentářů:

  1. Skoro mám pocit, jako bych to napsala já.... Bez maličkostí by to bylo hodně smutné. Naopak jsou nutností....protože než se člověk dočká těch velkých věcí!

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, pod máloco bych se mohla z fleku podepsat, tím spíš pod něco, co vyjadřuje něčí pocity, ale jo, pod tohle jo. Raduju se z maličkostí (konec konců o tom je asi celý můj blog), ale trvale a celkově šťastná být neumím - a když o tom přemýšlím, asi ani nechci být. (A jak bych pak vlastně poznala, že teď jsem šťastná, když by to byl setrvalý stav?) Jestli si tedy pod tím "být šťastná" představuju to samé, co autor onoho billboardového přání...
    (A touhu mám a občas žehlím.)

    OdpovědětVymazat
  3. raduju se z maličkejch blbostí, třeba ze zeleninovýho karbanátku po částech prostrkanýho při obědě, nepozorovaně, malinkejma prstíčkama, do první perníkový chaloupky, co jsem kdy upekla. permanentně šťastná být neumím a taky asi nechci, možná kdybych brala prášky, byla bych v permanentím klidu. Psát o smutku neumim, jen plakat před sebou, svejma dětma a mužem. díky za formulace! maličkosti jsou krásný a prádlo žehlím jen do šestinedělí dětiček, pak leda zažehlovat gelové fixy na textil...a seznamy mám nekonečné. a štěstí z některých odškrtlých veliké...

    OdpovědětVymazat
  4. Stejný billboard je i na dálnici Hradec Králové - Praha. Vždycky jedu kolem a přemýšlím o něm. Musím přiznat, že ve mě taky trochu vyvolává ten sluníčkovo-batikovanej dojem a v tu chvíli bych si nejradši oblíkla černý tričko s lebkou. Normálně se taky udržuju "v náladě" maličkostma - návštěvou papírnictví, psaním deníku, jezením dobrýho jídla, koukáním z okna, jak venku lítají ptáci.

    OdpovědětVymazat
  5. Áj.. ták podobné myšlenky a smýšlení.. nejsem a asi ani neumím být šťastná.. a stále to v sobě řeším.. kde je příčina.. ano, z maličkostí ano a snažím se, ale jak píšeš, ono mi to stejně nestačí. A jako bych si snad v tom někdy i libovala..

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle mi naskočilo - když se člověk dívá na svět z perspektivy gauče, měl by si pustit tohle:
    https://www.youtube.com/watch?v=nbLSGee4neY
    nebo zadat na YouTube: Paní Le Murie

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat