neděle 19. dubna 2015

Art Brut

V pátek jsem šla na výstavu. Do Doxu. Na Art Brut. Nebo tedy árbri, jak mně významně upozornil pán za kasou. Pán měl na sobě svetr s jelenem. Na nic jinýho jsem se nemohla soustředit.
Šla jsem na výstavu, ale došla do kavárny. Taky v Doxu. Alespoň že tak. Nemám zrovna nejlepší období. Asi jste si všimli.
Ale ta kavárna, ten světlý prostor prodchnutý uměním, ty lidi ve svetrech s jeleny mi udělaly tak dobře. Seděla jsem a koukala. Chvílema četla. A koukala.
Přišel tam postarší pár. Objednali si kávu. Ona si sedla ke stolečku a napila se. A on vyskočil a začal jí fotit starou zrcadlovkou. Úplně mně to dojalo. Tý pani bylo určitě alespoň šedesát a on si jí pořád nadšeně fotí jak upíjí kávu. V hlavě se mi hned rozběhl příběh velké lásky a taky jsem si hned začala představovat, jak mně můj muž i v šedesáti letech fascinovaně fotí a vůbec nevadí mé šediny (už je mám teď) ani vrásky. Jsem poslední dobou dost naměkko.
Nakonec jsem došla i na výstavu. Zajímavá. Ale tenhle moment byl pro mně nejvíc.