čtvrtek 21. května 2015

Čtenářský deník



Utíkám do příběhů. Není to konec světa. Jen konec školy, respektive škol. Tak honem do románu. Tam je větší dobrodrůžo. Tohle jaro bylo, co se týče české současné, extra povedené. Nebo alespoň plodné. Ale nakonec mi nejvíc utkvěl polský Pískový vrch od Batorové. Polky umí. Vyhovuje mi stvořitelův nadhled a popis propletených osudů a rodinných ság. Ženy. Jejich sny, pocity, cíle. Někdy až krutě pravdivé. To je vlastní i Soukupové. Ta přesnost popisu. Žádné přikrášlování. Občas až k nevydržení.
A hlavně ten drsný fakt, že ti, co byli před námi, nás nějakým způsobem formují a ovlivňují, ať chceme nebo ne. Předci.

6 komentářů:

  1. Taky utíkám do světa knih...

    OdpovědětVymazat
  2. Výborně, píšu si další titul...

    OdpovědětVymazat
  3. jo!k nevydržení. Já tu přesnost popisu Soukupové nevydržím...na Fabriku se chystám a těším!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těšení je mrcha. Měla jsem ta očekávání přece jen až moc velká. Fabrika je spíš doplnění k výstavě o textilkách v Brně, než samostatný román. Ale blbý to rozhodně není.

      Vymazat
    2. Ještě gréto...gdyž mluvíš o těch předcích...hrozně aktuální téma u mě: Vladimíra Čerepková. Její babička, ruska Varvara Čerepková je moje prababička. Bohužel kontakt se už nestihl, nepodařil. Dědečka vychovávaly tety a nevlastní sestru mu dlouho tajily...ta pak nadšeně mluvila o dceři a nikdo netušil, že je v děcáku...a když teď začínám číst její (zprostředkovaný) pocity, to že má malý ruce a..no prostě silný...jako blázen.

      Vymazat
    3. Tak a netěšim se a budu příjemně překvapená!díky!

      Vymazat