čtvrtek 29. října 2015

Takovýhle nádhery




Kdoule. Takovýhle nádhery se mi dostaly pod ruce a já teď nevím co s nimi. Víte?

pátek 23. října 2015

Rukama






Odložila jsem hlavu. Posledních pár dní pracuju rukama. Ta slast. Vždycky jsem to tak měla. Moje ruce jsou zvyklé. A vcelku vycvičené. A teď si konečně zase přišly na své. Napadá mně u toho, proč jsem proboha strávila posledních několik let především s rukama na klávesnici a hlavou v učebnicích (stále doufám v závěrečné únorové rozhřešení). Trochu si vzorkuju, hledám ten správný postup, kombinaci a vzor. Já nejvíce nadšená z nejjednoduššího, ostatní samozřejmě z peříček. Co myslíte?

pátek 16. října 2015

Estetické pochutiny a žena v domácnosti


Mám takovou teorii. Říkám jí Teorie estetického zážitku.  Hlavní teze spočívá v tom, že kultivovaný životní prostor kultivuje i mně. Někdy se nestíhá, ale naordinovala jsem si odpoledne ženy v domácnosti a kultivovala. Jestli u sebe pozoruju nějaké změny související se stoupajícím věkem, je to (kromě bílých vlasů, četnosti návštěv svateb a křtin a nutkání plést a vyšívat) můj vztah k rostlinám a květinám. V mých raných dvacetinách mně kytky nechávaly absolutně chladnou. Teď mě floristické chvilky a jejich výsledky dokážou těšit několik týdnů. Klidně i z pole a příkopů.

Kultivujete? A co kytky? Podléháte módním monsterám a pryskyřníkům?

čtvrtek 15. října 2015

Monstera



 
Dřív by mně nenapadlo, že jsem obětí módy, i co se kytek týče. Ale je výstavní. Radost velká. Dojem džungle v obýváku posílen. Naše monstera.

středa 14. října 2015

snaživka

Jsem snaživá. Není to moc kůl. Ale je to tak. Už od mala chci svoje úkoly udělat dobře a na každou zkoušku na vejšce jsem se opravdu učila. Všude chodím o deset minut dřív, abych nepřišla pozdě a na každý brigádě jsem chtěla bejt zaměstnancem měsíce. Taky chci, aby mně všichni lidi měli rádi. Ale už se smiřuju s tím, že to tak asi nepude. Může vám to znít docela jako diagnóza, ale já s tím vážně něco dělám.

Musím přiznat, že když napnu síly, často se ta věc opravdu povede. Mám na vysvědčení jedničky, dostanu v práci při odchodu čokoládovej dort nebo sama dokážu vymalovat půlku bytu za půlku jedné noci. Takže můj stáhlej žaludek a noci plný škrtání seznamu úkolů se vyvážej tím pocitem úspěchu a úlevy. Zazářím si. Pro sebe.

Moje nová zkušenost je ale jiná. A já si hledám, jak jí pro sebe pojmenovat. Několik týdnů příprav, mnoho hodin práce, vlastní vklad podán dobře, ale celé to dopadlo vlastně blbě. Žádný úspěch, úleva, natož záření. Pocit převážně chudinkovskej.

Tak to beru. Nebo se alespoň snažím. OK. A pomohlo mi tohle video. Nejspíš už strašně profláklý, ale ty dámy v něm maj šmrnc a já se chtě nechtě poznávám.

Možná to některá máte podobně s tím snažením, možná už máte víc zkušeností s neúspěchem, možná máte pro mně radu a nebo možná máte chuť kouknout na britský dámy v letech, co vypadají velmi k světu.