čtvrtek 5. listopadu 2015

Něžnosti a podobné záležitosti




K růžové dozrávám. Jako malé holčičce se mi vyloženě protivila. Stejně jako šatičky a volánkové sukně. Teď mě to k ní naopak velmi táhne. Jsem asi permanentně rozněžnělá. Musí to být ten správný odstín, trochu vyžilý, ušpiněný a zestárlý. Chtěla bych jí všude. Na šále, na šatech, na obraze i na židli. Židle mi připomněla onu ikonickou od Eamsových, je to její dvojče vzniklé za železnou oponou. Jen je velmi ošuntělá, zrezlá a poškrábaná, jako ostatně skoro všechno, co přitáhnu domů. A potřebuje pozornost a čas. A taky správný postup, se kterým si nevím rady. Jak jí opravit a přitom nezkazit vyzrálou ohmatanost. Čeká.
Rozněžnělost má i své objektivní příčiny. Třeba Dorotku. Miminkovská deka z počesaného bio flanelu koupeného v Kdotokdyslyšel.