pátek 4. prosince 2015

Déšť a kroupy




 
Jsem tak rozmazlená a nafrněná, že si jen tak nevyberu. (Upřímně obdivuju všechny, co se mi teď snaží vybrat nějaký dárek.) Látku na polštář jsem si nakonec natiskla sama. Déšť za oknem pomohl k nejlepšímu motivu. A protlačit barvu přes síto a pak ho zvednout. Vánoce v listopadu. Natištěno na Christianovu starou košili, zadní strana ze starých sametových závěsů sladce hořčičné barvy. Tento polštář čistě k privátnímu využití, brzy snad precizněji a lépe zaprší i pro jiné gauče. Hacuboku, neboli japonská technika stříkané tuše, ve které je to vzniklé náhodně a nečekaně ceněno víc, než dokonale vedený tah. Dokonalost je jen slovo.

čtvrtek 3. prosince 2015

Bydlíme!




 Nikdy by mě to nenapadlo, ale vlastním kus nábytku v jistých kruzích nazývaný "skleník". Je to ta zrezlá plechárna z jara. Představy a realita se mi někdy obtížně potkávají, ale nakonec proč ne. A máme kam dávat hrnky. A k tomu větev ze Stromovky, opelichanej (ale svítící) betlém ze zapomenutý krabice a pořádnou plochu na stříhání ze zbytku březové překližky. Prostě bydlíme.