pondělí 18. dubna 2016

první pětiletka




V představách je to všechno mnohem lehčí. Myslím, co se života týče. V představách mám všechno vyřešený hned a všechny akce tohohle roku tam probíhaj bez zádrhele a zapocenýho zátylku. Ale v představách nežiju. Nebo se alespoň snažím.

Nikdy jsem neměla ráda, když někdo vykládal, co všechno bude dělat a nikdy nezačal. Pak jsem se při tom taky přistihla a opakovaně. Tak jsem si řekla, že začnu. Zatím z toho je pár polštářů, velká radost, vlastní spis na úřadu práce a taky několik zásadních poznání. Třeba to, že všechno trvá. Nejen lidem okolo, ale i mě. A po přečtení tohohle článku mi navíc došlo, že na realitu jsem ještě úplně nenarazila. Stejně mi ale přijde fajn to zkusit. Hnout se z místa a udělat nějakou zkušenost. Zkušenost totiž skvěle formuje představy a představy, co se od uskutečnění nevzdalujou na míle daleko pak můžou vést i k cíli. Co je tím velkým cílem života zatím netuším, ale už si začínám dělat určitou představu...

4 komentáře:

  1. děsně se těším,už jsem zkoušela stránku a ještě nefungovala:)a díky za odkaz na článek!nojó taky se kochám představama. ale myslím, že tvůj projekt bude pecka.

    OdpovědětVymazat