neděle 1. května 2016

Kamínky Swarovski a jiné problémy



 
Budu se vdávat. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu psát na blog. Vlastně mi to přijde skoro až blbý. Ale co takovou nevěstu potká v momentě, kdy teda odkývá že ano, se mi zdá natolik zajímavý, že tedy obětuju svojí masku elegantní pozorovatelky života bez závazků (kdo tomu ještě věří že?).
 
V prvé řadě je třeba říct, že jsem to nečekala. Né to žádání o ruku, to byl v jistém smyslu výsledek několikaměsíčního jemnýho nátlaku a naznačování a mnohaletýho vztahu. Ale spíš tu jistou, nikdy neklesající, hladinku mírné hysterie spojenou s uskutečňováním svatebního obřadu a následného veselí. Sebevědomě jsem si myslela, že po absolvování třistapadesátidevíti svateb mých kamarádů a příbuzných jsem pochopila základní mechanismus dobré svatby (ta, kde se ti dva opravdu vezmou nehledě na okolnosti) a vzhledem k tomu, že nevyžaduju aby mi lak na nehty ladil s ubrousky, bude to v klidu.
V ten okamžik, kdy jsem, ani nevím jak, začala pročítat diskuze na beremese.cz, jaký svatební dort je nejlepší, jsem pochopila, že moje důstojnost a alternativní image je neudržitelná i přede mnou samotnou. Přiznání si problému je cesta k jeho vyřešení. Základní teze všech podpůrných skupin anonymních alkoholiků, mě vedla k napsání tohohle článku. Ano, jsem lehce hysterická nevěsta. A to i přes ucházející vzdělání, kulturní prostředí, inteligentní přátele, dobrý vkus (dost si o sobě myslím) a úplnou absenci kamínků Swarovski na naší svatbě.
Hodně mě potěšila moje kamarádka, která se mi po akutně zoufalém telefonátu svěřila, že před svatbou se jí objevilo astma ze stresu a kopřivka po celém těle.
Aby jste to nepochopili špatně, já se na tu naší svatbu těším. Jenom se postupně vyrovnávám s faktem, že uspořádat svatbu pro relativně velké množství lidí (já nevím, kde ten kluk nabral tolik příbuznejch a kamarádů) se dá srovnat s pořádáním menšího hudebního festivalu.
 
 
Jak jste to zvládli vy? A máte pro mě nějakou radu?
 
Ps: Pořád nemáme svatební dort, nějaké tipy?