neděle 1. května 2016

Kamínky Swarovski a jiné problémy



 
Budu se vdávat. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu psát na blog. Vlastně mi to přijde skoro až blbý. Ale co takovou nevěstu potká v momentě, kdy teda odkývá že ano, se mi zdá natolik zajímavý, že tedy obětuju svojí masku elegantní pozorovatelky života bez závazků (kdo tomu ještě věří že?).
 
V prvé řadě je třeba říct, že jsem to nečekala. Né to žádání o ruku, to byl v jistém smyslu výsledek několikaměsíčního jemnýho nátlaku a naznačování a mnohaletýho vztahu. Ale spíš tu jistou, nikdy neklesající, hladinku mírné hysterie spojenou s uskutečňováním svatebního obřadu a následného veselí. Sebevědomě jsem si myslela, že po absolvování třistapadesátidevíti svateb mých kamarádů a příbuzných jsem pochopila základní mechanismus dobré svatby (ta, kde se ti dva opravdu vezmou nehledě na okolnosti) a vzhledem k tomu, že nevyžaduju aby mi lak na nehty ladil s ubrousky, bude to v klidu.
V ten okamžik, kdy jsem, ani nevím jak, začala pročítat diskuze na beremese.cz, jaký svatební dort je nejlepší, jsem pochopila, že moje důstojnost a alternativní image je neudržitelná i přede mnou samotnou. Přiznání si problému je cesta k jeho vyřešení. Základní teze všech podpůrných skupin anonymních alkoholiků, mě vedla k napsání tohohle článku. Ano, jsem lehce hysterická nevěsta. A to i přes ucházející vzdělání, kulturní prostředí, inteligentní přátele, dobrý vkus (dost si o sobě myslím) a úplnou absenci kamínků Swarovski na naší svatbě.
Hodně mě potěšila moje kamarádka, která se mi po akutně zoufalém telefonátu svěřila, že před svatbou se jí objevilo astma ze stresu a kopřivka po celém těle.
Aby jste to nepochopili špatně, já se na tu naší svatbu těším. Jenom se postupně vyrovnávám s faktem, že uspořádat svatbu pro relativně velké množství lidí (já nevím, kde ten kluk nabral tolik příbuznejch a kamarádů) se dá srovnat s pořádáním menšího hudebního festivalu.
 
 
Jak jste to zvládli vy? A máte pro mě nějakou radu?
 
Ps: Pořád nemáme svatební dort, nějaké tipy?


12 komentářů:

  1. je to legrační, pár let sem chodím nakukovat a trochu porovnávám, trochu se inspiruju a trochu závidim. a teď koukám. a mám radost.

    já se vdávala před dvěma měsíci a zásadní byly dvě věci:
    rozhodli jsme se a do čtrnácti dní se vzali. žádný velký plánování, rozposílání pozvánek ani agentůra. chtěli jsme tam být za sebe, s těmi, kdo tam chtěli být s námi. já vlastně chtěla, aby to bylo jako v obýváku - a nakonec bylo, ačkoliv nás tam bylo tři sta. dvě hodiny před svatbou se sešla parta kamarádů, nachystala stoly, roztáhla závěsy a každý, kdo přišel, něco přinesl. koláč, závin, sýr, gramo desku.. a všeho bylo pro všechny dost. vlastně to doteď vnímám jako zázrak.

    a druhá důležitá věta: "je to jedno - udělej si to, jak chceš." první tři dny chystání jsem přemýšlela, co všechno "se musí". a pak našla šaty ve skříni, boty si půjčila od kamarádky, jinou kamarádku nechala tuší napsat "J a A se budou brát tehdy a tehdy, tam a tam". Na facebook (to mě přiznávám dvakrát netěší, ale informovat během deseti dní všechny přátele - - jinak nešlo) jsme napsali, kdy a kde bude svatba, že zván je každý, kdo to s námi chce zažít a příspěvky ke společnému stolu že jsou vítány. a to bylo všechno. žádné domluvené odpolední programy, žádné tradice, žádné "musí se, dělává se".

    nikdy jsem nevěřila, že svatba může být báječnej den, měla jsem za to, že je člověk vlastně od rána trochu utahanej a plouží se dnem a gratulacema a povinnostma až do večera. dobrá zpráva: nemusí to tak být!

    my se měli báječně a úplně po svym. měla jsem fakt velkou radost, že se nám povedlo se vyhnout tomu, abychom si uprostřed vlastní svatby připadali nepatřičně.

    ať se máte celý den dobře - po svym. a pak po zbytek života.

    ps. nám dort pekla babička (a vůbec se ukázalo, že značná část členů rodiny "se chce podílet" - taky chce být při tom, oženit syna či bratra, provdat dceru - sestru - vnučku. a bylo radostný ty rodiny propojovat a nechat je opravdu se účastnit toho "přechodovýho rituálu", o kterejch se tvrdí, že už je ve městech neumíme. - - jde to, my uprostřed města, ve starym funkcionalistickym kostele a pak v noci v kavárně v centru města zažili, že to umíme.) - - ale ad DORT. já bych volila https://www.devceuplotny.cz/Recepty/Dorty/Carrot-Cake - respektive celkem cokoliv od Děvčete u plotny. Určitě vám na svatbu někdo z Brna pojede, tak ho vezme po cestě. Krásnější neznám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to je krásný!to musela být nádherná svatba!my se s Tomášem brali čtrnáct dní po mé úspěšně dané maturitě-bylo nám 19. svatbu plánovali nejvíc rodiče, byla to svatba církevní a pak hostina na zahradě. Moc se mi líbily kopretiny na stole, ve vlasech a v ruce, líbilo se mi to, že přišlo spoustu lidí,kamarádů,příbuzných...ale kdybych se vdávala znovu, právě bych se vykašlala na nějaký co se musí a co zařídit a jak to být nejlepší. Uprostřed naší svatby jsme se cítili nepatřičně. Kdo mi chválil šaty, tomu jsem ukázala zatuhlej úsměv s otlačenýma rovnátkama. nejkrásnější moment svatby byl, když jsem se převlíkla do manželovejch manžestráků a starýho kousavýho (vlněnýho žlutýho)svetru, přišla k novomanželovi a šeptali jsme si:tak už pojedeme domů a budeme spolu!

      a druhej nejkrásnější zážitek, když nám kamarádi hráli divadlo a zpívali písničku, co o nás složili na nápěv známky punku:)

      takže za nás:obývákové sdílení se!

      ale budeš to mít krásný a moc vám to přeju!:)

      p.s.:a vyber poctivého fotografa, co nebude fotit jen tebe a novomanžela, ale ať tam jsou ty lidi, to se pak zapomene, tam jsou vidět ty krásný nestrojený momenty.a hlavně ať ti ty fotky dá!nám je kamarád slibuje...teď šestýho června to bude už sedm let!:)

      Vymazat
    2. Alžběto to zní výborně. Mám pocit, že když každý něco přinese a zapojí se do akce, není pak už jen takovým tím nezaujatým hostem. Taky nám pomáhají kamarádi.

      Zuzano fotografku snad máme skvělou. Když už to bude takové drámo, tak ať mám vzpomínky (s instrukcí fotit ostatní, ne jen mě).

      Vymazat
  2. Hlavně podle sebe! A dort - no, my na něj třeba úplně zapomněli. Jako měli jsme ho, to jo, ale ve víru svatebního veselí si na něj nikdo nevzpomněl. Druhý den ráno z něj byla fajn snídaně pro rozespalé svatebčany. Já jsem spíš pro "veselo" než pro "uspořádáno do puntíku" - a to jsem jinak dost velkej puntičkář... :-)
    Oznámení máte krásný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S Dortem jsi mě pobavila, my loni taky zapomněli vybalit kamarádům půlku hostiny, která byla v jiné velkolednici. I tak bylo jídla až až a svatba krásná.

      Vymazat
  3. Vracím se zpět. U nás vše jinak. Než se dělá. Hysterická rodina. Citový nátlak. NEDAT SE :-) Pro mě nejkrásnější den. Hned po porodu teda. Jó a ... beremese.cz vymazat z vyhledávače! Tfuj tfuj :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že nějaká svatba v porovnání s porodem asi bude vlastně procházka růžovým sadem.

      Vymazat
  4. Já se vdávala před rokem v lednu. Od zásnub do svatby to bylo něco přes dva měsíce a jelikož jsme docela líní a necháváme vše na poslední chvíli opravdového plánování jen měsíc a půl... Líbí se mi i malé svatby, formou sdílení, jak tu píše Alžběta, ale já chtěla být prostě ta princezna, co se to kolem ní točí a parádně si tu párty užít. Bylo to spoustu práce a nervů (spoustu věcí jsem si dělala sama) a taky pár hádek (přeci jen rodiče měli své názory), dokonce jsem si nakonec říkala, že příští svatba bude někde na Sněžce jen se svědkama, ale všechno to stálo za to! Sepsala jsem o tom i několik článků u sebe na blogu, tak se můžeš mrknout ;)
    http://kamenurazu.blogspot.cz/2015/05/svatba-shrnuti.html

    OdpovědětVymazat
  5. My dva (tři), Doksy před sezónou. Nádherné pozvolné plynutí. Svátost okamžiku. Spolu, huňaté lesy, tři dny a tři noci. Šaty, které nosíme i teď. Vždycky se pak celý den cítím velkolepě. Před sedmi lety, teď.
    (...Je určitě jedno JAK, hlavně podle vás, to ale víte, na to jste si přišli. Tak teď už se jen těšte a pořádně si to užijte. Bude to krása!)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný oznámení máte!
    my měli dort od Erhartovy cukrárny a byl úžasnej, bílé čokoládové trubičky okolo korpusu s tvarohovým krémem a navrch spousta ovoce, ale taky jsme na něj v tom veselí málem zapomněli a nakrojili ho až skoro v noci, prokletí svatebních dortů :-)

    Měli jsme svatbu na pastvině za chalupou a po svém a neměnila bych, chtěli jsme hlavně aby hosti nemuseli nikam přejíždět nebo třeba někde čekat až se vyfotíme, takže jsme měli oběd s rodinou před obřadem a mezitím se všichni sjeli na místo.

    Nejlepší investice byla do hudby, cikánské zpěvačky s kapelou, co zazpívala úplně všechno, objevili jsme jí jednou Na Příkopě zpívající na ulici a taky naše oddávající byla skvělá a nechala nás zasahovat do svého svatebního projevu, aby byl osobní.

    Byla to jedna z nejlepších zahradních slavností, na který jsem byla a vlastně ani nevím jak se nám podařila, možná základ je moc neplánovat a moc si nepředstavovat a rozhodně nechodit na ty příšerný svatební stránky :-)

    Držím palce ať se vše podaří!

    OdpovědětVymazat
  7. Jestli Ti, Gréto, zůstal pocit, že by ses klidně vdávala znova, tak se vám to vyvedlo...:-). My máme dva roky po a klidně bychom opakovali, hned. Na svatbě i díky svatbě se nám splnilo několik snů a nekonečně jsme si ji celou užili... A jak jsem tak koukala na fotky, tak vy asi taky...;-). (Jo, a jako dort jsme měli Marlenku, páč mají výrobnu u nás na ulici, a všichni pak měli modrý pusy, to byla docela sranda...:-)). Krásný manželský život přeju. P.

    OdpovědětVymazat