čtvrtek 14. července 2016

*

Abych vám ve stručnosti ilustrovala svoje rozpoložení, musím napsat, že v muzeu Tomáše Bati ve Zlíně jsem brečela. Nebyl to nápadně hysterický pláč, při kterém se mi klepou ramena a krabatí obličej, ale byl to přece jen pláč. Plakala jsem v expozici obuvi a expozici Baťova odkazu a nabýt ztracenou kontrolu nad svými emocemi se mi podařilo až u Tatrovky Hanzelky a Zikmunda. (Tam to zase dojalo Christiana.) Plakala jsem dojetím. Prý je to takhle (po svatbě) normální. Abych odlehčila patosu, který mám tendenci sem vnést, vynechám citáty o práci pro společnost a dobrodiní a podělím se o jeden, který má taky dost velký význam:

" I za mlčícího mluví jeho boty."
                                        G.B. SHAW

V Luhačovicích jsem čelila největší koncentraci ponožek v sandálech ve svém životě. (A nemyslím tím takové té stylové variantě, kterou předvádějí holky z Vývařovny.) Nejdřív mi to všechno přišlo vtipný. Jurkovičova architektura odvážně doplněná o kolonádu ze sedmdesátek a společenský dům poskytující kolektivní kulturní vyžití. Už řádně vylouhované kouzlo lázeňské kultury a pozdější, ještě dost zapáchající, lázeňská nekultura. Ale pak mi vlastně bylo zase docela do pláče.

Ztratili jsme se v Bílých Karpatech. A to jsme chtěli jít pořád po modrý. Pak jsme šli horama a dolama, starejma sadama a rozpadlejma Kopanicema. Dost času mlčky a se spálenym zátylkem, ale někde v těch kopcích jsem si sama sobě odsouhlasila tuhle životní volbu, protože úplně samozřejmě nesl všechno těžký v batohu on a občas mě beze slov zatlačil do zad v případě nějakýho příkřejšího stoupání.

Asi bych měla napsat něco o svatbě, ale zatím to úplně nejde. Svatba nakonec může být velmi intimním okamžikem, i když je na ní pozvaných sto třicet hostů. Tak jen že ano, udála se a Eliáš nám zazpíval "Love me tender" v tygrovaný košili, a byla zmrzlina od Hlíny a tancovali jsme do rána, i když se deset minut po obřadu přiřítila lokální větrná smršť a hravě strhla většinu dekorace, dva vzrostlé stromy a make-up mých tetiček. Ale víte co, mě to bylo v tu chvíli úplně jedno.

 
 
 



4 komentáře:

  1. V Muzeu Tomáše Bati jsem ještě nebyla, díky za tip. A hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluju!!!! Ukážeš nám šaty? Jsem děsně zvědavá....:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ukážu. Hned jak se mi dostanou do ruky nějaké fotky. A díky :-)

      Vymazat
  3. Gréto, blaho-přeju!

    OdpovědětVymazat