neděle 27. listopadu 2016

Čtenářský deník


Tento podzim byl plodný. Říjnový knižní čtvrtek a čeští autoři. Několik mlsných podvečerů v ušáku.
Nový Hakl (Umina verze) teprve čerstvě osahán. A pokud se vám zdá, že je to samá místní pakáž, a chybí tu světovost, tak se těšte spolu se mnou na prvního prosince, vychází totiž nová kniha mojí oblíbené polské autorky Olgy Tokarczukové, Knihy Jakubovy.

"Hnán pýchou, jež posedává každého, kdo ve svém oboru dosáhl mistrovství, pokoušel se vypálit na kořalku i věci nehmotné; let ptáků na obloze, podobný hranám neviditelného krystalu, větrem přiváté útržky písně dívek daleko na poli nebo hořkou vůni prachu zvednutou letním deštěm, a byl děsně zklamaný, když se mu to při vší snaze nepovedlo. Zato se naučil vytěžit i z prohry něco dobrého. V tomto případě pochopení, že dovednostem každého smrtelníka byly vyměřeny hranice, které nemůže překročit. Neboť všemohoucí smí být jedině ten, kdo může nést důsledky svých činů na věky věků."
(Petr Stančík: ANDĚLÍ VEJCE)

A ještě tip na dlouhé zimní večery.



Ps: V "předadventním kalendáři" jsem vyhrála adventní věnec trochu jinak od Zahrady na niti, radost veliká, a polštář Hacuboku z mýho dvacátýho okýnka zase vyhrává ZUZU a její rozněžnění nad ilustrovanou veverkou a klubajícími se dětmi. Doufám, že taky potěší. Jdu psát email.

středa 23. listopadu 2016

Okýnko č. 20


Okýnko č. 20 "Předadventního" kalendáře. A vypadl na vás polštář Hacuboku místo čokoládičky. Sladkej ale je. Světle šedá s růžovou. A autorský sítotisk "Kroupy". Pro něžné typy. A to jsme vlastně všichni ne? Alespoň občas.

Pokud ho chcete, včetně péřové výplně a cesty poštou až za vámi:

* napište mi do komentářů kontakt na vás, a jestli chcete, i co vás poslední dobou rozněžnilo a jestli si polštář přejete pro sebe nebo ho chcete někomu darovat
* budu ráda za laik na Hacuboku Facebooku (pokud ho máte)

Výherce vylosuju v neděli 27.11. a vyhlásím na facebooku.



neděle 20. listopadu 2016

Nafrněná a Překvapená

Velký holky už Ježíškovi nepíšou. Musí se hádat a domýšlet a vciťovat. Já hádám ráda. Baví mě vymýšlet dárky pro své milé, řešit co se jim hodí, jak to zabalit, kde na to vzít (poslední dobou jedeme skládání se na jeden eňo ňuňo dárek v okruhu kamarádů). Užívám si to a myslím, že se často trefím. Ale je pravda, že mám fajn obdarovávané, kteří nejsou nafrněný.

Já nafrněná jsem. A jsou věci, které přes práh bytu, na sebe nebo okolo sebe, prostě nevezmu. Nejde to. Fakt. Muž začíná vypadat poplašeně a nesystematicky sonduje. Jenže já jsem nafrněná a ještě chci bejt překvapená. Příjemně. Tak nepovím. Ale vám jo. Jestli máte doma někoho jako já a máte ho i přes to všechno rádi, pár mých lásek/materiální obžérství :


Vlněné koberce Pastva od Durchduo, které jsou vyrobené v Čechách z místní vlny. (hodiny od nich jsou taky skvělý)


Květinové předplatné nebo poukázka na kytku od Loukykvět.


Něco na krk od Cetky.


Lněné povlečení Vydra a Volkmer. (nebo alespoň jeden polštářek, vzhledem k cenám lnu)


 Dóza Ema Mamisu. (a vlastně cokoliv od nich)


Konvice Hario (nebo káva z dobrý pražírny)



A tahle halenka od Jakoby.


Můj poslední tip jsou Ponožky od babičky, které můžete koupit tady.

pátek 11. listopadu 2016

Škaredá středa

Poslední dobou váhám nad tím, co zaznamenat. Váhat se nesmí. Prováhané ztrácí kouzlo okamžiku a i když se v dobře promyšlených příspěvcích najde míň pravopisnejch chyb a emocionálních hnutí, taky mě mnohem míň baví.

Pokud by cynismus a patos byly dva protiklady na jedný přímce nazírání na svět, byla bych určitě mnohem blíž patosu. Třicet let zkušeností se světem možná trochu oklepalo třpytky z pohádkovejch ideálu mýho pojetí světa, ale v podstatě se od tý sedmiletý holčičky až tak moc neliším. Mám za to, že svět je v podstatě dobrej. A věřím tomu, že lidi jsou v podstatě dobrý.

Nemám ráda konspirační teorie. Moje okolí je občas v různých formách rozvíjí a americký volby jsou ideálním momentem vrátit se k teoriím o skrytých mocných tahajících za provázky všeho dění, včetně politiků a vládců světa, o prohnilosti všech, o sehraných převratech a změnách jen pro změnu. Tyhle konspirační teorie mi berou sílu. Berou mi víru. Berou mi chuť být dobrým člověkem v dobrym světě. A mám pocit, že nám všem berou zásadní ideály. Možná mnohem víc, než samotný fakt, jak ty volby dopadly.

Kdyby mi bylo sedm, dost by mě mrzelo, potkat se místo ideálů s vševědoucím a vševidoucím teoretikem. Protože jestli mi pohádky v dětství něco daly, tak je to především přesvědčení, že když se vstane z pece a něco začně dělat, tak to nakonec dobře dopadne. Někdy zahrnujíce i proces s drakem a hledáním tý správný cesty. Ve třiceti mě to mrzí taky, ale mám pocit, že si můžu vybrat. A i když otrávená a zpruzelá, stejně si vybírám nějak se přidržet ideálů, který vypadaj jako z jinýho světa a ta moje malá cynická část občas šlápne do hovna v něm se prohánějících jednorožců.

Mimochodem doufám, že nerovnováha vítající zlatý prase a loučící se se zlatým hochem se brzy nějak vyrovná. Dobrou cestu.



S tím patosem jsem vás varovala hned na začátku!

čtvrtek 3. listopadu 2016

Předadventní kalendář

Markéta je děsně akční. Aby se u rekonstrukce domu, výchovy dětí, publikování diy návodů a výroby seversky laděných bytových doplňků nenudila, vymyslela listopadového ježíška.

Od 4. listopadu bude na 23. jejích oblíbených blozích probíhat "předadventní" obdarovávání a vám by se tak mohl domů dostat nějaký dárek pod stromeček už během listopadu. A je úplně jedno, jestli si ho necháte pro sebe nebo schováte na Vánoce někomu dalšímu.

Na www.tamarki.cz tak od zítřka najdete každý den příspěvek představující jeden z blogů a zároveň odkaz na soutěžní článek na něm. Kromě toho se sama stane 24. účastnicí a jedním z dárků bude i její autorské povlečení Flow.


Já, ač taky Markéta, zase tak akční nejsem. Ale ráda se přidám. Od 23. listopadu si pro jeden dárek můžete přijít i sem. A bude to polštář Hacuboku z mé dílny. Jaký konkrétně se nechte překvapit.

Užijte si otevírání pomyslných okýnek tohohle "předadventního" kalendáře.

úterý 1. listopadu 2016

Dokonalost kruhu


Nový síto je láska. Dobře vybrat. Zavolat Martinovi. Pak trochu pochybovat a bloudit Vršovicema. A nakonec tisk. Na tři barvy mého podzimu. V podstatě samá šedá, ale každá jinak.

Napsali mi z Fleru, že jako dobrý a chtějí rozhovor a fotky. Jestli vás zajímají moje tři minuty slávy a upocené odpovědi na otázky typu "Co je Váš největší sen?" tak můžete číst tady. A za fotky k němu díky Soně.