pátek 11. listopadu 2016

Škaredá středa

Poslední dobou váhám nad tím, co zaznamenat. Váhat se nesmí. Prováhané ztrácí kouzlo okamžiku a i když se v dobře promyšlených příspěvcích najde míň pravopisnejch chyb a emocionálních hnutí, taky mě mnohem míň baví.

Pokud by cynismus a patos byly dva protiklady na jedný přímce nazírání na svět, byla bych určitě mnohem blíž patosu. Třicet let zkušeností se světem možná trochu oklepalo třpytky z pohádkovejch ideálu mýho pojetí světa, ale v podstatě se od tý sedmiletý holčičky až tak moc neliším. Mám za to, že svět je v podstatě dobrej. A věřím tomu, že lidi jsou v podstatě dobrý.

Nemám ráda konspirační teorie. Moje okolí je občas v různých formách rozvíjí a americký volby jsou ideálním momentem vrátit se k teoriím o skrytých mocných tahajících za provázky všeho dění, včetně politiků a vládců světa, o prohnilosti všech, o sehraných převratech a změnách jen pro změnu. Tyhle konspirační teorie mi berou sílu. Berou mi víru. Berou mi chuť být dobrým člověkem v dobrym světě. A mám pocit, že nám všem berou zásadní ideály. Možná mnohem víc, než samotný fakt, jak ty volby dopadly.

Kdyby mi bylo sedm, dost by mě mrzelo, potkat se místo ideálů s vševědoucím a vševidoucím teoretikem. Protože jestli mi pohádky v dětství něco daly, tak je to především přesvědčení, že když se vstane z pece a něco začně dělat, tak to nakonec dobře dopadne. Někdy zahrnujíce i proces s drakem a hledáním tý správný cesty. Ve třiceti mě to mrzí taky, ale mám pocit, že si můžu vybrat. A i když otrávená a zpruzelá, stejně si vybírám nějak se přidržet ideálů, který vypadaj jako z jinýho světa a ta moje malá cynická část občas šlápne do hovna v něm se prohánějících jednorožců.

Mimochodem doufám, že nerovnováha vítající zlatý prase a loučící se se zlatým hochem se brzy nějak vyrovná. Dobrou cestu.



S tím patosem jsem vás varovala hned na začátku!

3 komentáře:

  1. my vsichni tady doufame .. ach jo ...

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám takovou berličku. Vždycky si řeknu , pořád lepší než Hitler nebo Stalin. Dřív byla hrůza, když hlava státu posílala lidi na Sibiř. Pro nás je hrůza, když je hlava státu hulvát, lhář. Pokud se dívám an jednotlivce, trochu klesám na mysli, ale když se podívám , kam se posunul svět v demokracii v posledních desetiletích, jsem optimista.

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem doživotní fracek (tenhle status si můžu dovolit, coby forever bezdětná) a musím říct, že je to dobrá platforma pro to, být i v těch nejhorších okamžicích optimista, ačkoliv stojím už poměrně dlouho pevně nohama na zemi. Ti, co si furt na něco stěžují, nejsou mými přáteli. Bude to fajn!
    Sláva patosu a dobře promyšlené příspěvky, nechť zhynou! Taky mě nebaví.

    OdpovědětVymazat