pátek 9. prosince 2016

O nejkrásnější vajíčko

Když jsem byla malá, vyhrála jsem jednou soutěž o nejkrásnější velikonoční kraslici. To vajíčko bylo omalované na kuřátkově žlutou, olepené peříčky a korálky a mělo představovat kuřátko. Tři vítěze téhle soutěže si natáčela místní televize. (Z toho si můžete udělat obrázek, kolik se toho dělo v Turnově mého dětství.) Z té reportáže se moje babička dozvěděla, že pečlivě zaplétaný cop mých dlouhých vlasů hned po vstupu do školy rozplétám a následná vynucená návštěva u kadeřníka odstartovala mojí historii krátkých účesů. Moje máma má pořád ještě schovanou videokazetu s tím minutovým příspěvkem, i když už jí nemá kde přehrát. Má jí schovanou v dolní skřínce, spolu s programama navštívených divadelních her, dopisama a fotkama.

Tak jsem ve třiceti konečně trumfla to vajíčko, nebo se alespoň přiblížila té opojné radosti osmiletého dítěte držícího na špagátku žluté vejce, a máma si může do spodní poličky přidat lednové Marianne bydlení. Jsem tam. A hlavně Hacuboku. Pokud si mě chcete taky zařadit do šanonu nebo na poličku, tak už je v prodeji.

2 komentáře:

  1. Můj největší úspěch jsem zažila v pěti letech, kdy moje keramická cívka na niť získala ocenění v mezinárodní soutěži.Katalog uložen v mamčiném sektorovém šuplíku .

    OdpovědětVymazat
  2. Život prý už nezačíná ve třiceti... :-)

    OdpovědětVymazat