středa 21. prosince 2016

Příruční jsoucno

V neděli dopoledne jsem po svém muži vrhla sklenici. Respektive její obsah. Zrovna nalitou vodu s kapkou citrónového sirupu. Toho sirupu možná bylo i víc, protože teď lepí linka a část lednice a při přecházení po parketách na nich zůstávají vlásky z teplých ponožek. Koukal překvapeně. A pak byl nějakou dobu docela zaraženej. Když jsem se zamyslela nad tím proč vrhám, došlo mi, že nemám vůbec žádný pořádný důvod. Žádnou předvánoční přeuklízenost, žádné dárkové přepětí, přepracovanost a stres. Právě naopak, celý dopoledne jsem se v posteli koukala na Notting Hill a dojedla zbytek vanilkových rohlíčků. A krátce na to přišla ta sklenice.

A pak mi to došlo, bylo to tím, že jsem měla úplně volno. To volno, o kterém sním při přebíhání z místa na místo. To volno, idealizované všemi roky představ, s pomalým ránem, časem na čtení, vonnou esencí v aromalampě a horkým čajem v designovém hrnečku. To volno, ve kterém udělám všechny ty relaxační, pečující a nevšední činnosti. To volno není až tak jednoduchá záležitost.

Když mám delší volno a dospím první vlnu únavy, většinou během něj narazím na bilancující otázky o smyslu svého konání, kór takhle na konci roku. Určitě je to někdy potřeba. Zastavit se a bilancovat. Podívat se, co člověk prožil a kam směřuje. Pravda ale je, že to není vůbec jednoduchý. Ten jemný tlak člověka někdy dovede i k vrhání sklenic jako odpovědi na nevinnou otázku po obsahu nedělního oběda. Františka mi dneska řekla, že přílišný dumání a zastavování se taky nikam moc nevede.

Posledních pár let jsme ve vztahu tři: Já, Christian a pak pan Heidegger. S Martinem si sice moc nerozumíme a spíš se na sebe tak stydlivě culíme, ale tuhle jsem objevila jeho pojem "Příruční jsoucno". To mě pobavilo. On to možná myslel jinak (zeptejte se mého muže), ale já jsem si představila, že člověk prostě vezme co je po ruce a je. JE.

Možná je to dobré řešení. Co myslíte?

Ps: Psáno v nadsázce z gauče, s další várkou těch rohlíčků.

10 komentářů:

  1. Já myslím, že prostá existence je vždycky dobrý řešení.

    OdpovědětVymazat
  2. co zkusit psychoterapii...

    OdpovědětVymazat
  3. je to vlastně strašně smutný psaní, přečti si to po sobě znova . Mít volno tak málo ? to je v pořádku ? že když ho máš ani nevíš, co s ním ?! vystresovalo Tě ? ne, to není v pořádku, to už mi normálnější přijde ta vržená sklenice ,) Hezké Vánoce*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář. Je to psáno v lehké nadsázce, což se mi asi moc nepovedlo. Chtěla jsem trochu ukázat, že to idealizované zastavení se a volno, je taky proces a můžou v něm být těžší momenty.

      Vymazat
  4. Já Tě naprosto chápu... Mám to tak pokaždé, když odevzdám a dodělám všechno, co mám... Kor u tvůrčí činnosti, která přináší poměrně dost endrofinů, je to zastavení někdy fakt těžké. Ale taky vím, že se tím musím prokousat, protože když přežiju ten počáteční šok z "nicnedělání", tak se pak líhnout nové nápady, tak nějak samovolně, které by jinak prostě nepřišly...;-). Mně se nic nedělá snadněji třeba na horách než doma...:-). Krásný svátky! P.

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím,že jste vlastně dost skvělá!
    Děkuju za tu Vaši otevřenost,za upřímnost,za to dokonalé popsání pocitů,které taky znám.Petra.

    OdpovědětVymazat
  6. včera jsem prožila taky kolaps. člověk se snaží mít všecko pod kontrolou a on si ten stres přijde když už je všecko zdánlivě urovnaný. a s tim smutkem potom, to je potíž.. tak jsme spolu dnes upekli makový koláčky a snažíme se říkat si jak se rádi máme. protože máme moc. ale ono se tomu nedá zdrhnout. přeju krásné sváteční dny a zvládnutí toho volna. taky si to přeju!

    OdpovědětVymazat
  7. a vlastně byl ten kolaps taky kvůli obědu. i když večer. teda vyvolán:)

    OdpovědětVymazat
  8. Jojo- já taky občas mám chuť po něm něco hodit- ale spíš, když toho mám moc..a muž se zeptá, cože budu dnes vařit..mě ale stačí říct- hov..- to mě dostatečně odreaguje- tedy taky s nadsázkou.Ale- to volno si stejně užívejte, spontánnost především- já mám 4 děti, muže, 3 kočky, 2 psy..dům, slepice, práci, noční služby, takže už mi zbývá jen to volno trochu druhým závidět..ale fakt jen trochu.. Já ho sice nemám, ale byla to moje volba a tak miluju, to co mám! Krásné svátky a dobrý život! Simona

    OdpovědětVymazat
  9. Tak s Heideggerem jsem už zažila ledasco, ale "příruční jsoucno" mi uniklo. Ale zní to tak lišácky, že si to asi budu muset vyhledat.

    OdpovědětVymazat